Žalobce M. K. se dopustil přestupku tím, že bez povolení orgánu ochrany přírody pokácel v dubnu 2019 3 dřeviny rostoucí mimo les o obvodu kmene ve výšce 130 cm nad zemí větším než 80 cm. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Liberec (dále jen „ČIŽP“), ze dne 24. 10. 2019, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle § 87 odst. 4 písm. c) ZOPK byla žalobci za uvedené jednání uložena pokuta ve výši 7 500 Kč.

Proti rozhodnutí ČIŽP se žalobce odvolal, ale jeho odvolání Ministerstvo životního prostředí-žalovaný zamítlo. Žalovaný shledal, že rozhodnutí ČIŽP je zákonné i věcně správné. Shrnul zjištěný skutkový stav i chování žalobce a uzavřel, že nenastal stav zřejmého a bezprostředního ohrožení života nebo zdraví či hrozba škody značného rozsahu, a proto nebylo možné dřeviny pokácet bez povolení podle § 8 odst. 4 ZOPK. Nepřisvědčil ani navrhované změně uloženého trestu na napomenutí, neboť žalobce si musel být vědom, že pro kácení bez povolení nebyly splněny podmínky. Uloženou pokutu naopak žalovaný shledal přiměřenou okolnostem a odpovídající obdobným případům.

Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou městský soud zamítl jako nedůvodnou. Konstatoval, že z odůvodnění správních rozhodnutí i fotodokumentace ve správním spise je zřejmé, že se nejednalo o stav bezprostředního ohrožení. Odkazoval-li žalobce na možnost vichřice v dané oblasti, předložená předpověď počasí se netýkala Semilska ani Libereckého kraje. Ani namítaná nemožnost opatřit souhlasy menšinových spoluvlastníků dotčeného pozemku není důvodem pro pokácení dřevin bez povolení.

Správní orgány naopak dostatečně posoudily stav dřevin a jejich závěry byly zcela podložené. Městský soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že postupoval v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a proto nebylo rozhodné splnění podmínek § 8 odst. 4 ZOPK. Podle tohoto článku Listiny je třeba při výkonu vlastnických práv postupovat v souladu se zákonem, a to žalobce nepostupoval. Žalobce svým postupem narušil objekt chráněný zákonem a naplnil tedy skutkovou podstatu vytýkaného přestupku. Městský soud nakonec neshledal ani podmínky pro moderaci uložené sankce podle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť tato nebyla uložena ve zjevně nepřiměřené výši a správní orgány její výši řádně odůvodnily.

Kasační stížnost

Dle stěžovatele posuzovaly správní orgány i městský soud věc izolovaně, měli se více zabývat nezákonným postupem Městského úřadu Semily, který oznámení stěžovatele o záměru pokácet dřeviny považoval za žádost o vydání povolení ke kácení a vyzval stěžovatele k doložení souhlasů spoluvlastníků dotčeného pozemku.

Stěžovatel uvedl, že stav dřevin nebyl dobrý, mohl být podkladem pro vydání povolení a riziko pádu dřevin bylo skutečné. Vinou chybného postupu městského úřadu by k vydání povolení v brzké době nedošlo, ostatně druhý ze spoluvlastníků dosud souhlas s kácením nedal. Prodlení s kácením by však mohlo mít tragické následky, za které by stěžovatel nesl civilní i trestní odpovědnost, proto se rozhodl dřeviny pokácet.

V souladu s čl. 11 odst. 3 Listiny upřednostnil ochranu života a zdraví před ochranou přírody. Zároveň učinil vše pro zachování funkčního a estetického významu lokality, když bezprostředně po pokácení zajistil náhradní výsadbu. Městský soud toto nezohlednil, dostatečně se nezabýval postupem městského úřadu, v jehož důsledku stěžovatel nečekal na vydání povolení.

Žalovaný ve vyjádření zdůraznil, že tři orgány ochrany přírody vyhodnotily zdravotní stav dřevin tak, že ani jedna nesplňovala podmínky pro postup podle § 8 odst. 4 ZOPK, tj. nenacházely se v havarijním stavu. O tom svědčí i postup stěžovatele, když kácení oznámil dne 14. 3. 2019, ale provedl až dne 2. 4. 2019. Podmínka bezprostřednosti ohrožení tedy nade vši pochybnost nebyla splněna, naopak byl prostor pro provedení správního řízení.

Nejvyšší správní soud

Nejvyšší správní soud se předně zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně převyšuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).

Nejvyšší správní soud nepřijatelnost podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006–39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele.

O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v typových případech:

• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon;
• pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

V projednávané věci stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti nijak nevymezil. Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je nepřijatelná, protože není naplněn žádný z případů přijatelnosti vymezených výše.

Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře možností pokácet dřeviny ohrožující život, zdraví a majetek již dříve zabýval. Konstatoval, že se jedná o výjimku, kdy s ohledem na havarijní stav dřevin musí být situace řešena v co nejkratší době, takže kácení lze provést, aniž by mu předcházelo správní řízení podle ZOPK (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2015, č. j. 7 As 162/2015–59, obdobně novější ze dne 7. 2. 2018, č. j. 6 As 250/2017–27, odst. [21]).

Nestačí přitom jen nedobrý stav dřevin, ale jejich stavem musí být zřejmě a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví nebo hrozit škoda značného rozsahu (viz § 8 odst. 4 ZOPK. Není-li naplněna podmínka zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, umožňující kácet dřeviny bez povolení orgánu ochrany přírody, je nezbytné postupovat podle § 8 odst. 1 ZOPK a vyžádat si povolení příslušného orgánu ochrany přírody.

Nejvyšší správní soud stejně jako městský soud nepřisvědčil námitce, že stěžovatel postupoval v souladu s Listinou, a proto nebylo třeba posuzovat podmínky kácení bez povolení podle § 8 odst. 4 ZOPK. Jak uvedl již městský soud, podle čl. 11 odst. 3 Listiny nesmí výkon vlastnického práva poškozovat mj. přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Vlastník je tedy povinen postupovat v souladu se zákonem, což stěžovatel v projednávané věci neučinil. Nadto je právě v zájmu ochrany života, zdraví a majetku upravena v § 8 odst. 4 ZOPK výjimka z nutnosti disponovat ke kácení dřevin povolením orgánu ochrany přírody. Tato výjimka má ale zákonné podmínky, a to zřejmost a bezprostřednost ohrožení.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil s městským soudem v tom, že správní orgány v projednávané věci dostatečně posoudily stav pokácených dřevin a jejich závěr o nenaplnění podmínek zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení byl podložen a také řádně a srozumitelně odůvodněn.

Nejvyšší správní soud přisvědčil městskému soudu, že stěžovatel nepostupoval v souladu se zákonem, pokud pokácel dřeviny bez příslušného povolení, čímž narušil objekt chráněný zákonem – stromy rostoucí mimo les. Námitka stěžovatele, že zákon chrání zdravé stromy, nikoliv nemocné, je přitom lichá. Takový závěr z ničeho neplyne, naopak účelem ZOKP je ochrana přírody a krajiny jako celku a též z § 7 ZOPK je patrná ochrana v zásadě všech dřevin (vyjma nepůvodních druhů).

Podle Nejvyššího správního soudu se správní orgány i městský soud věcí dostatečně zabývaly a Nejvyšší správní soud se s jejich závěry ztotožnil. Městský soud dospěl ke správnému a logickému závěru, že postup městského úřadu (výzva k doložení souhlasů spoluvlastníků) ani přístup menšinových spoluvlastníků a obava stěžovatele z nemožnosti získat souhlasy nejsou důvodem pro pokácení dřevin bez povolení. Tím by byl pouze havarijní stav dřevin, jejichž pokácení navíc zákon vyžaduje oznámit orgánu ochrany přírody až dodatečně (§ 8 odst. 4, věta druhá, ZOPK).

Podle názoru Nejvyššího správního z podkladů ve správním spise i časové prodlevy od oznámení stěžovatele o záměru kácet dřeviny do faktické realizace bylo zřejmé, že stav dřevin nebyl havarijní, aby umožňoval postup podle § 8 odst. 4 ZOPK. V takovém případě měl stěžovatel vyčkat na povolení orgánu ochrany přírody, tj. městského úřadu. Neučinil-li tak a pokácel dřeviny bez povolení (i přes výslovné upozornění městského úřadu), dopustil se přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) ZOPK.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.

Právní věta

Není–li naplněna podmínka zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, umožňující kácet dřeviny bez povolení orgánu ochrany přírody, je nezbytné postupovat podle § 8 odst. 1 ZOPK a vyžádat si povolení příslušného orgánu ochrany přírody. Podle čl. 11 odst. 3 Listiny nesmí výkon vlastnického práva poškozovat mj. přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Vlastník je tedy povinen postupovat v souladu se zákonem.

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23.08.2023, č.j. 9 As 146/2021-37