Ostatní

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se věnuje problematice změny lesního hospodářského plánu (LHP) po dobu jeho platnosti. Vlastníku lesa tato změna nebyla správním orgánem umožněna, proto se změny domáhal soudně. Krajský soud žalobu zamítl, nicméně Nejvyšší správní soud vlastníkem podané kasační stížnosti vyhověl.

Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá tato právní věta. Lesní zákon výslovně nezakotvuje možnost ukončení platnosti lesního hospodářského plánu. Dle rozhodnutí soudu je změna lesního hospodářského plánu možná, kdy správní orgán musí zhodnotit dosavadní naplnění stávajícího hospodářského lesního plánu.

Do nového lesního hospodářského plánu mohou být zahrnuta pouze taková závazná ustanovení, která odpovídají reálnému stavu území a zohlední vytěžení přípustného objemu dřeva. Je tak upřednostněn dlouhodobý pohled na stav, vývoj i ochranu lesa. Systém deceniálního hospodaření v lesích vlastníku lesa nebrání, aby vytěžil objem dřeva odpovídající maximální celkové výši těžeb dříve, z důvodu hospodářských nebo mimořádné události.

Změna závazných ustanovení LHP se musí týkat shodného území (lesního hospodářského celku) nebo z něj vyčleněného území. Závazná ustanovení LHP musí reflektovat stav konkrétních lesních porostů a není možné, aby cestou změny byla závazná ustanovení vztažena na jiné lesní pozemky, než pro které byl zpracován platný LHP.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.09.2016, sp. zn. 1 As 287/2015

O zásah do vlastnického práva se nejedná, pokud omezení vlastníka lesa spočívá na věcném právu pozemek užívat, např. věcném břemenu, právu zástavním a právu zadržovacím nebo právu obligačním, zejména právu nájemním.

Soud musí zjistit všechny nabývací právní tituly, zda umožňují provozovateli vleku zasahovat do práva nového vlastníka lesa. Je tedy nezbytné zkoumat předcházející smlouvy uzavřené správními předchůdci, zda tyto mohou zavazovat i nového majitele lesa.

Soud se musí zabývat také otázkou platností závazků vyjádřených ve smlouvě, zda nejsou v rozporu lesním zákonem. Smlouva, jejíž obsah se příčí veřejnému právu, je neplatná.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.05.2012, sp. zn. 22 Cdo 1839/2010

Index cen v lesnictví není rozhodnutím o právech či povinnostech konkrétního subjektu. Jedná se pouze o získávání podkladů pro výpočet indexu cen v lesním hospodářství pro surové dříví a pro výpočet průměrných cen výrobků, které slouží pro mezinárodní srovnání.

Z uveřejněného indexu cen v lesnictví nevyplývá, že orgán, který jej vydával, vystupoval z pozice autoritativního orgánu. Nejedná se tedy  veřejné správy, který je oprávněn závazným způsobem stanovit index cen. Index cen je údajem, který slouží, mimo jiné k informování veřejnosti. Jakým způsobem subjekty s takovou informací naloží je na jejich rozhodnutí.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 06. 2013, sp. zn. 11 A 162/2011

Usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1985/11

Každé právní jednání musí být v souladu s prevenčními ustanoveními občanského zákoníku, ctít obecný princip prevence a snahu minimalizovat způsobení případné škody. Každý subjekt se musí snažit předcházet materiálním škodám a nemajetkovým újmám. Tento princip musí být naplňován především při zadávání veřejných zakázek.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 06. 2017, sp. zn. II. ÚS 2370/14