Ochrana přírody

Zákonné omezením užívání lesa je zásah do vlastnického práva, které sleduje legitimní cíl. Tímto je ochrana lesů v národních přírodních rezervacích, jako zvláště chráněných územích, která jsou pro svou biologickou jedinečnost a rozmanitost hodna přísné ochrany státní mocí.

Zásah do vlastnického práva spočívající v zákazu těžby dřeva, nepředstavuje za běžných okolností nepřiměřený zásah do práv jednotlivce. Zákonné omezení hospodaření, které je spojeno s nárokem vlastníka na náhradu zvýšených nákladů, nikoliv na náhradu ušlého zisku, lze považovat za opatření učiněné jako nezbytné k ochraně obecného zájmu.

Srv. též odlišné stanovisko, uveřejněné k nálezu Ústavního soudu.

Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.04.2012, sp. zn. IV. ÚS 2005/09

Funkční biocentra a biokoridory jsou příznačné především pro lesní plochy. Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.

Biokoridor je území, které neumožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor sice neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.03.2014, sp. zn. 50 A 19/2013.

Správa národního parku má práva a povinnosti vlastníka lesa. K péči o les musí přistupovat jako každý jiný vlastník, a to s péčí řádného hospodáře.

Správa národního parku vystupuje při ochraně přírody a krajiny v trojím postavení. Je orgánem státní správy národního parku (§ 78 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), odbornou organizací ochrany přírody (§ 78 odst. 7 citovaného zákona), ale i subjektem hospodařícím se státními lesy na území národního parku (§ 22 odst. 3 téhož zákona.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 08. 2013, zn. 2 Aps 7/2012

Aplikuje-li správní orgán právní normy, na základě kterých je vyvozena správněprávní odpovědnost a uložena sankce, musí být rozhodnutí správního orgánu dostatečně odůvodněno.

Z výroku a jeho odůvodnění musí být zřejmé, za jaké jednání a na základě jakého ustanovení je subjekt – právnická nebo fyzická osoba postihována a podle jakých ustanovení je vyvozována správněprávní odpovědnost. Není-li rozhodnutí správního orgánu náležitě odůvodněno, může tato vada zakládat nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 A 42/2002