V daném případě se jednalo o zalesnění pozemků, na které bylo vydáno rozhodnutí magistrátem města o prohlášení za les.

Uvedeným jednáním však bylo zasaženo do přirozeného vývoje zvlášť chráněných druhů rostlin a živočichů, a to bez opatření nutného povolení – výjimky dle § 56 odst.1 zákona č.114/1992 Sb.

Uvedený pozemek byl navíc součástí Evropsky významné lokality. Zalesnění si objednal Státní pozemkový úřad u Lesů ČR a ty uzavřely na předmětnou činnost smlouvu o dílo s fyzickou osobou.

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla pozemkovému úřadu uložena pokuta ve výši 500.000 Kč. Pozemkový úřad se proti sankci odvolal k Ministerstvu životního prostředí, ale to potvrdilo rozhodnutí ČIŽP. Pozemkový úřad podal žalobu proti rozhodnutí MŽP k Městskému soudu v Praze.

Soud konstatoval, že zalesněním došlo k nedovolenému zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a k tomuto zalesnění nebyla udělena výjimka dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Bylo třeba respektovat jak zákon o lesích, tak zákon o ochraně přírody a krajiny a vyžádat si příslušný souhlas orgánů ochrany přírody.

Zásadní otázkou sporu však bylo určení, kdo je odpovědný za spáchání uvedených správních deliktů. Při ukládání pokut podle zákona č. 114/1992 musí být nadevší pochybnost zjištěno, kdo se protiprávní činnosti dopustil. Napadené rozhodnutí však takové posouzení neobsahovalo, i když bylo prokázáno, že se na zalesnění podílely tři subjekty.

Soud uvedl, že v případě, kdy se na zalesnění podílely 3 subjekty, tak mělo být na podkladě zjištěného skutkového stavu náležitě vyjasněno, jaký úkol v řetězci objednatelů a dodavatelů jednotlivé subjekty plnily, a který subjekt fakticky protiprávní činnost vykonal. Takové hodnocení v rozhodnutí MŽP absentovalo, a proto jej soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění rozsudku vyplývá tato právní věta: V případě neoprávněného zalesnění je třeba určit subjekt, který se protiprávního jednání dopustil, a tato skutečnost musí být objasněna nade vší pochybnost. Pro uložení správní sankce musí být zjištěno, který subjekt protiprávní jednání fakticky uskutečnil. Bude-li spolehlivě prokázáno, kdo provedl nedovolený škodlivý zásah a prováděl zakázanou činnost, pak jen té osobě lze uložit pokutu.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 08.06.2016, sp. zn. 9 A 151/2012

LDS legal   patří mezi přední brněnské advokátní kanceláře, poskytující služby v oblasti obchodního práva.

Advokátní kancelář Lesnická právní, s.r.o. nabízí dvacetiletou praxi v domácím i mezinárodním prostředí.

Advokátní kancelář  Forest law s.r.o. je největší advokátní kanceláří v Pardubickém kraji s více než dvacetiletou tradicí, která vzešla z dlouholetých zkušeností a rozličné praxe významného advokáta JUDr. Jana Nováka, Ph.D., na jehož letitou a vysoce odbornou právní praxi a životní zkušenosti plynně navázala v podobě společnosti s ručením omezeným o platformě tří kmenových společníků. Advokátní kancelář Forest law s.r.o. je silnou společností se stabilním zázemím ve východočeském regionu a s odhodláním k trvalému rozvoji nejen na poli právním, ale i personálním.

V daném případě se jednalo o spor vlastníka lesa se správním orgánem (krajský úřad) o zalesnění holin na lesních pozemcích, které vznikly v době před nabytím vlastnictví lesa.

Rozhodnutím správního orgánu bylo vlastníkovi lesa termínově uloženo zalesnit stávající holiny (cca 1,5 ha) vhodnými dřevinami. Tyto holiny vznikly po úmyslné těžbě dřeva provedené v roce 2000, přičemž vymezené plochy jsou zarostlé náletovými dřevinami nevhodné skladby. Tento stav byl zjištěn kontrolou v roce 2016. Vlastník lesa byl poučen, že se v případě nedodržení termínu zalesnění vystavuje nebezpečí postihu pokutou až do výše 100 000 Kč.

Vlastník lesa napadl rozhodnutí správního orgánu u krajského soudu. Soud vyšel z faktického prokázání existence holin na předmětných lesních pozemcích a konstatoval, že vlastník lesa byl povinen vzniklé holiny zalesnit. Potvrdil, že i když vlastník lesa nabyl lesní pozemky po úmyslné těžbě až v roce 2012, tak nastupuje do práv a povinností svého předchůdce.

 Uvedl, že jestliže nebyla splněna povinnost zalesnit holinu do dvou let jeho právním předchůdcem, pak nelze na takovou povinnost obnovy lesa rezignovat. Konstatoval, že je v souladu se zákonem, že povinnost zalesnit holiny byla vlastníku lesa uložena. Okolnost, že k zalesnění je třeba sjednání odborného subjektu, není důvodem pro oddalování zalesnění pozemku, který byl vytěžen již v roce 2000.

Z odůvodnění rozhodnutí Krajského v Hradci Králové vyplývá tato právní věta.

Při nabývání vlastnictví lesa si vlastník musí být vědom rozsahu a péče, která je s řádným obhospodařováním lesních pozemků spojena. Ten, kdo vlastní lesní pozemky musí zajistit řádné plnění povinností s tímto vlastnictvím ze zákona spojených, jejichž účelem je ochrana a rozvoj přírodních hodnot. Povinností vlastníka lesa je zalesnit vzniklé holiny na lesním pozemku podle lesního zákona v případě, že to neprovedl jeho právní předchůdce.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.10.2017, sp. zn. 52 A 6/2017

V daném případě se jednalo o spor vlastníka zemědělské půdy, který chtěl dosáhnout jejího zalesnění. Zalesnění nebylo povoleno správním orgánem – stavebním úřadem, který nevydal územní rozhodnutí, potřebné pro zalesnění. Důvodem nevydání bylo nezanesení plánovaného lesa do územního plánu.

Územní plán ve výčtu využití pozemku nezahrnoval účel lesního hospodářství. Vlastník zemědělské půdy podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ke krajskému soudu, tento žalobu zamítl s odůvodněním, že územní plán jasně definuje přípustná využití dotčených pozemků, mezi kterými není využití pro účely lesního hospodářství. Územní plán je závazný, a pokud mu záměr odporuje, správní orgán nemůže změny využití území povolit.

Ve věci byla podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tento kasační stížnosti nevyhověl a konstatoval, že pokud pozemky nesplňují podmínky přípustného, resp. podmíněně přípustného využití pro lesní hospodářství, potom zalesnění takovýchto pozemků, není dle územního plánu přípustné.

Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá tato právní věta.

Územní plán je závazný pro vydání územního rozhodnutí.  Respektování územního plánu je veřejným zájmem. Pokud záměr zalesnění pozemků není v souladu s územně plánovací dokumentací, tak stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Pozn.: V daném případě se vlastník zemědělské půdy snažil změny rozhodnutí správního orgánu dosáhnout podáním žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu ke krajskému soudu. Tato žaloba nebyla úspěšná z důvodu, že zalesnění bylo projektováno v rozporu s územním plánem. Pravděpodobně vhodnějším řešením by bylo podání návrhu, kterým by se navrhovatel domáhal zrušení části územního plánu podle § 101a soudního řádu správního (tzv. řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části). V případě podání tohoto návrhu proti územnímu plánu, je osobou pasivně legitimovanou obecní úřad, případně úřad územního plánování.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.04.2016, sp. zn. 1 As 303/2015