Judikáty
V projednávaném případě byl veden spor o odpovědnost za poškození lesní půdy a kořenového systému při těžbě harvestorovou technologií. Při přibližování dřeva došlo k poškození půdního krytu, vyjetí kolejí nad 25 cm a zpřetrhání kořenů stromů rostoucích podél linky. Spornou právní otázkou bylo, zda může být vlastník/správce lesa uznán vinným ze spáchání přestupku ohrožení životního prostředí v lesích (§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP) pouze na základě toho, že těžební činnost zadal, přestože samotný škodlivý následek způsobila třetí osoba (subdodavatel)? Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v prvním stupni v tomto případě za spáchání přestupku uložila pokutu, ale řádně neodůvodnila, proč počítala poškozené stromy jen do vzdálenosti 2,5 metru od linky. Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2023, č. j. ČIŽP–42/2023/5876 Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát České Budějovice (dále též „inspekce“), shledala žalobce Lesy České republiky, s.p., vinným ze spáchání přestupku podle podle § 4 odst. 1 písm.…
Žalobkyně (Stěžovatelka) - DŘEVO SLEZSKO s. r. o., uplatnila nárok na vrácení daně z minerálních olejů spotřebovaných při hospodaření v lese. Celní úřad však měl pochybnosti o správnosti vedené evidence spotřeby minerálních olejů a uplatněnný nárok na vrácení daně snížil. Podstatou sporu byla otázka unesení důkazního břemene daňovým subjektem při prokazování nároku na vrácení spotřební daně. Spor se týkal výkladu § 57 zákona o spotřebních daních a požadavků na evidenci. Žalobkyně se žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel – žalovaný, který zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj – jednak dodatečné platební výměry ze dne 7. 1. 2022, jimiž byl žalobkyni doměřen snížený nárok na vrácení spotřební daně podle § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních za 3. a 4. čtvrtletí roku 2019, a dále platební výměry na penále ze dne 29. 7. 2022,…
Žalovaný počátkem února 2022 pokácel dva stromy v domnění, že rostou na pozemku jeho manželky. Smrk žalovaný rozřezal, přemístil na svůj pozemek a naštípal jej na palivové dřevo, buk žalovaný nestihl zpracovat, a tak zůstal na místě, kam padl při kácení. K přesnému zaměření hranice pozemků došlo až po tomto incidentu. Předmětem sporu bylo zaplacení náhrady za pokácení dvou stromů (smrk ztepilý a buk lesní) na pozemku žalobců. Žalovaný deklaroval zájem o mimosoudní vyřešení sporu, ale žalobci svým požadavkem na zaplacení částky 4 500 Kč návrh žalovaného na zaplacení částky 4 000 Kč reagovali zadáním znaleckého posudku, který vypracoval znalec na částku 10 354 Kč. Znalec konstatoval, že došlo k pokácení lesního porostu a proto už nebylo nutné provést ocenění lesa, ale ocenění palivového dříví. Palivové dříví je předmětem nabídky a poptávky a výše majetkové újmy se odvozuje od obvyklé ceny věci movité, která je předmětem nabídky a poptávky čili…
Předmětem sporu bylo určení vlastnického práva k částem pozemků (tzv. „horní“ a „spodní“ pozemek u cesty) a určení průběhu hranice mezi pozemky. Spor se týkal zalesněných pruhů pozemků přiléhajících k obecní cestě. Tyto pozemky vznikly v důsledku digitalizace katastru nemovitostí (2002–2003), kdy byla z původní široké parcely obce oddělena část, která v terénu neodpovídala skutečné cestě. Žalobce J. S. se původně domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. XY v katastrálním území XY a dále části pozemku p. č. XY ve stejném katastrálním území. Žalobce tvrdil, že části zemského povrchu, kterých se žaloba týká, jsou sice evidovány jako vlastnictví obce, byly však vždy ve vlastnictví jeho předchůdců a nyní je jejich vlastníkem on. Má za to, že při digitalizaci údajů katastru nemovitostí byly sporné nemovitosti nesprávně odděleny z původní parcely č. XY ve vlastnictví obce, neboť nyní je na pozemku p. č. XY stejně široká cesta, jako byla dříve.…
V posuzovaném případě se jednalo o žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, který žalobkyně - obec Staré Křečany spatřovala ve schválení dokumentu „Zásady péče o Národní park České Švýcarsko na období 2025–2041. Žalobkyně je obcí, která leží na území národního parku a je členem Rady Národního parku České Švýcarsko. Dne 18. 12. 2024 žalovaný - Ministerstvo životního prostředí protokolem o schválení Zásad péče o Národní park České Švýcarsko na období 2025–2041 schválil Zásady péče o Národní park Švýcarsko na období 2025–2041 (dále jen „Zásady péče“). Žalobkyně podala žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu do práv k Městskému soudu v Praze. Domáhala se, aby soud rozhodl, že schválení Zásad péče, k němuž došlo vydáním protokolu o schválení Zásad péče o Národní park České Švýcarsko na období 2025 – 2041 je nezákonným zásahem do práv žalobkyně, a aby žalovanému uložil protokol zrušit a o této skutečnosti informovat dotčené obce a kraje, a…
V posuzovaném případě byl řešen právní spor o náhradu škody za neoprávněné pokácení vzrostlých stromů a otázka, jakým způsobem má být taková škoda kompenzována. Žalovaná společnost - Rogit, s. r. o., omylem pokácela na přelomu let 2016 a 2017 celkem 50 vzrostlých javorů klenů na pozemku žalobkyně E. J. Žalobkyně podala žalobu, ve které požadovala, aby žalovaná uvedla pozemek parcelní číslo XY v katastrálním území XY do původního stavu zejména tím, že do tří dnů od právní moci rozsudku vysází na místech přesně označených body a souřadnicemi S-SJTSK 50 stromů javor klen o přesně uvedeném průměru kmenu, minimální výši nadzemní části stromů 5 m a s balem do hloubky 60 – 90 cm dle velikosti balu, a aby současně byla žalované uložena povinnost udržovat takto vysazené stromy životaschopné po dobu 5 let ode dne vysazení posledního stromu zejména tím, že je opatří nátěrem proti okusu zvěří do výšky cca 2…