Rozsudek se týká procesu provádění kontroly na lesních pozemcích. V dané věci se jednalo o kontrolu provedenou Českou inspekcí životního prostředí.
Kontrolní orgány požadovaly po kontrolovaném subjektu předložení dokladů týkajících se zalesnění a vylepšování lesních pozemků. Ke kontrolovaným lesním pozemkům měly být doloženy počty sazenic, druhy dřevin, rok zalesnění, zařazení pozemků do souboru lesních typů zpracované Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů, průvodní listy použitého reprodukčního materiálu lesních dřevin (zalesnění, vylepšování) s konkrétním počtem a lokalizací na každý lesní pozemek, projekty zalesnění a nájemní smlouvy u pozemků, které byly předmětem nájmu.
Kontrolovaný subjekt však žádné z těchto dokladů neposkytl a omluvil se z jednání. Neposkytl ani součinnost po zaslané výzvě, kdy se omluvil pro dlouhodobou pracovní neschopnost.
Z důvodu nesoučinnosti byla kontrolovanému subjektu uložena pořádková pokuta.
Proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí byla podána žaloba k Městskému soudu v Praze. Tento ji však zamítl. Ve věci byla dále podána kasační stížnost, kterou se zabýval Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Uvedl, že u stěžovatele zdravotní překážka – pracovní neschopnost nepůsobila po celou dobu (tj. v předmětném období vztahujícím se k provádění kontroly).
Jednáním stěžovatele byla naplněna skutková podstata pořádkového deliktu, který svým jednáním – nepředložením požadovaných dokumentů – neposkytl součinnost kontrolnímu orgánu (k předložení dokumentů byl písemně vyzván a poučen). Na písemnou výzvu řádně a včas nereagoval. Neposkytnutím součinnosti zabránil provedení kontroly orgánem dozoru.
Právní věta:
Kontrolovaný subjekt je povinen na výzvu kontrolního orgánu předložit požadované dokumenty vztahující se k zalesnění a vylepšování lesních pozemků. Tímto je povinen k součinnosti s kontrolním orgánem. V opačném případě mu může být uložena pokuta z důvodu, že zabránil provedení kontroly.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 28.03.2017, sp. zn. 6 As 230/2016
V dané věci se jednalo o spor o les mezi státním podnikem a obcí. V rámci sporu obec poukazovala na skutečnost, že vlastníkem lesa byla již před rokem 1949. Vlastnictví lesa nabyla obec (respektive její právní předchůdci) v roce 1945 na základě Dekretu prezidenta republiky.
Okresní soud v Klatovech vyhověl žalobě podané obcí a určil, že je vlastníkem lesních pozemků.
Ve věci bylo podáno odvolání, které bylo zamítnuto Krajským soudem v Plzni. Krajský soud ve svém rozhodnutí řešil otázku nabytí vlastnického práva obcí, kdy dospěl k závěru, že obec nabyla vlastnického práva na základě Dekretu prezidenta republiky, kdy účinky přídělu nastaly rozhodnutím okresní rolnické komise.
Státní podnik podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Pro soud bylo klíčové posoudit, kdy konkrétně obec nabyla vlastnické právo. Rozhodnutí obou nižších soudů bylo posouzeno jako chybné. Chybně byl vyhodnocen přechod vlastnického práva na základě rozhodnutí orgánu okresní rolnické komise. Okamžik přechodu vlastnického práva je zakotven přímo v Dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., který výslovně stanovil, že přidělená půda přechází do vlastnictví dnem převzetí držby. Pro nabytí vlastnického práva přídělcem nebyl vyžadován intabulační princip.
Nejvyšší soud ČR rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, z důvodu určení správného okamžiku přechodu vlastnického práva lesního pozemku na obec.
Z odůvodnění vyplývá tato právní věta:
Při sporech o (lesní) majetek, který byl nabyt na základě Dekretu prezidenta republiky, je nezbytné určit okamžik nabytí vlastnického práva. Dle Dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., přecházela přidělená půda do vlastnictví oprávněné osoby dnem převzetí držby.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.1997, sp. zn.2 Cdon 178//97
Soudní spor byl následkem nešťastné události, kdy vlivem extrémních povětrnostních podmínek došlo k pádu vánočního stromu v době konání trhů. V důsledku pádu došlo k vážnému zranění turisty. V daném sporu civilní soud řešil odpovědnost a míru zavinění jednotlivých subjektů - hlavního města Prahy a obchodní společnosti provozující vánoční trhy.
Obvodní soud pro Prahu 1 došel k závěru, že za škodu a újmu na zdraví odpovídají oba subjekty (obchodní společnost a hlavní město Praha) společně a nerozdílně. Soud své rozhodnutí odůvodnil skutečností, že hlavní město Praha bylo spolupořadatelem akce, na které se finančně podílelo a své odpovědnosti se tímto nemůže zprostit.
Odvolací soud potvrdil právní závěr prvostupňového soudu, kdy zdůraznil, že škoda byla způsobena věcí použitou při provozní činnosti. Dále byl citován znalecký posudek, který uváděl, že příčinou zřícení vánočního stromu byla špatná kvalita dřevní hmoty jeho kmene ve spojení s nárazem větru. Znalecký posudek zpracovala Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. V tomto bylo uvedeno, že zásadním důvodem pádu stromu bylo porušení dřevní hmoty kmene s nestandardními vlastnostmi v důsledku extrémního zatížení nárazu větru. Jeho objemová hmotnost dřeva byla o cca 21% nižší, než je obvyklé pro čerstvé smrkové dřevo v našich poměrech.
Věc byla dále řešena, v rámci dovolání, Nejvyšším soudem ČR. Tento vyslovil právní názor, že vlastník pozemku je povinen dbát o to, aby na něm byla provedena opatření snižující možnost vzniku škody pádem stromu. Soud potvrdil odpovědnost za škodu obou subjektů a vycházel přitom z dřívějšího rozhodnutí, kdy byla posuzována prevenční povinnost vlastníka pozemku ve vztahu ke stromu na jeho pozemku rostoucím. Tyto závěry platí o to více v případě, že na svém pozemku nechal vlastník vybudovat zařízení, jež na něm způsobilo škodu.
Právní věta:
Pokud se vlastník pozemku podílí společně s provozovatelem na konání např. společenské akce, je povinen kontrolovat umístění předmětů, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví osob. Jedná se o prevenční povinnost vlastníka nemovitosti užívat a spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.06.2010, sp. zn. 25 Cdo 374/2008
Dané rozhodnutí tematicky navazuje na již dříve zveřejněná, zabývající se problematikou vlastnictví lesa obcí před zánikem družstevního a obecního vlastnictví lesů v roce 1949.
Předmětem sporu byl les, který byl ve faktickém držení státu (státního podniku), který jej obhospodařoval. V katastru nemovitostí, však byla jako vlastník lesa uvedena obec. Podanou žalobou se státní podnik domáhal u soudu určení vlastnického práva k lesu.
Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl, že vlastníkem lesa je Česká republika, protože této náleží právo hospodařit s lesními pozemky, kdy své rozhodnutí zdůvodnil faktem, že obec nebyla vlastníkem lesa před datem 31.12.1949.
Na základě podaného odvolání, došlo ke změně soudního rozhodnutí, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl, že vlastnictví k lesu náleží obci.
Na základě dovolání podaného státním podnikem se věcí zabýval Nejvyšší soud ČR. Tento zrušil rozhodnutí krajského soudu, kdy uvedl že vlastnické právo se odvíjí od práva hospodařit s lesem. Právo hospodaření vykonává státní podnik, který by měl být jeho vlastníkem. Nejvyšší soud tedy zrušil druhostupňové rozhodnutí a věc vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Právní věta:
Pokud má státní podnik k lesnímu pozemku právo hospodaření, jedná se o způsobilý podklad pro změnu zápisu vlastnických vztahů v katastru nemovitostí. Z právní odpovědnosti za nakládání a hospodaření s majetkem ČR, k němuž má právo hospodaření státní podnik, vyplývá, že vlastníkem nemůže být nikdo jiný než Česká republika.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.08.2000, sp. zn. Cdo 1787/99
V daném případě se jednalo o spor mezi obchodní společností a Ministerstvem životního prostředí (MŽP) o uložení pokuty ve výši 120.000,- Kč podle ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o ČIŽP za ohrožení životního prostředí v lese.
Pokuta byla uložena ČIŽP za to, že obchodní společnost před provedenou úmyslnou předmýtní těžbou nevytěžila a neodstranila kůrovcové dříví, způsobila erozní rýhy a snížila zakmenění. Tím došlo k vytvoření podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů a ohrožení životního prostředí. Společnost se proti rozhodnutí ČIŽP odvolala k MŽP, ale to odvolání zamítlo.
Obchodní společnost podala proti rozhodnutí MŽP žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten se zabýval jednotlivými žalobními námitkami, které neshledal jako důvodné a žalobu zamítl. Městský soud především v této souvislosti konstatoval, že stěžovatel nebyl postižen za skutečnost, že na lesních pozemcích došlo k výskytu lýkožrouta smrkového, ale za to, že svojí činností, tj. neodstraněním kůrovcového dříví, nevytěžením tohoto dříví přednostně před úmyslnou předmýtní těžbou a snížením zakmenění, ohrozil životní prostředí.
Proti rozsudku soudu podala obchodní společnost kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud uvedl, že ohrožení, resp. poškození, životního prostředí je následkem, který právní předpis předpokládá a nikoli skutkovou okolností, kterou by bylo třeba důkazními prostředky v tom kterém řízení prokazovat.
V provedeném správním řízení tak byly prokázány konkrétní okolnosti, které byly zjištěny na místě samém a zda tyto okolnosti odůvodňují závěr, že došlo k ohrožení či poškození životního prostředí, již není otázkou skutkovou, kterou by bylo třeba dokazovat.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že napadený rozsudek není nezákonný, a proto kasační stížnost zamítl.
Právní věta:
Pokud správní orgány vydají správní rozhodnutí o uložení sankce za správní delikt, je třeba namítat konkrétní okolnosti svědčící proti tomuto závěru a nikoli je formulovat zcela obecně. Námitky nemohou být obecné, omezující se na konstatování, že něco nebylo prokázáno, ale naopak musí být uvedeny konkrétní argumenty proč tomu tak je, resp. není.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 10.05.2007, sp. zn. 7 As 19/2006
Podstatou sporu bylo posouzení zákonnosti rozhodnutí, resp. postupu správního orgánu I. stupně doplnit do závazného stanoviska k návrhu LHP podmínky, kterými by byly vlastníku lesa stanoveny povinnosti. Společnost hospodařící v lesích v LHC Gerimo-Jindice se bránila žalobou u Městského soudu v Praze proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (MŽP), které zamítlo její odvolání proti postupu správního orgánu I. stupně. Společnosti bylo vydáno souhlasné stanovisko podle zákona o ochraně přírody a krajiny ke schválení LHP pro LHC Gerimo-Jindice za šesti podmínek, které blíže upravovaly způsob hospodaření v jednotlivých porostních skupinách LHC.
Společnost namítala nezákonnost rozhodnutí a poukazovala na skutečnost, že závazným stanoviskem nelze na vlastnících lesa vynucovat výkon jakékoliv činnosti, která se orgánům ochrany přírody může jevit jako prospěšná. Nesouhlasila s orgánem ochrany přírody I. stupně, který do závazného stanoviska zakotvil vedlejší podmínky, které mění charakter LHP. Realizace vedlejších podmínek by představovala nadstandardní ochranu přírody.
Soud konstatoval, že ze zákonného znění § 27 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny vyplývá, že příslušný správní orgán po předložení návrhu LHP tento buď schválí nebo nikoliv. Pokud jej neschválí, vrátí jej s připomínkami předkladateli k přepracování. K jinému procesnímu postupu není zmocněn. Podle názoru soudu neměl správní orgán I. stupně pravomoc, jakkoliv zasahovat do předloženého LHP pro LHC Gerimo-Jindice.
Pokud měl správní orgán za to, že předložený LHP nevyhovuje závaznému stanovisku orgánu ochrany přírody, neměl jej schválit, ale měl předkladateli stanovit lhůtu pro přepracování a předložení plánu upraveného tak, aby respektoval závazné stanovisko formulované orgánem ochrany přírody. V daném případě správní orgán I. stupně předložený LHP schválil, ale do jeho textu doplnil šest závazných podmínek, kterými výslovně podmínil svůj souhlas. Správní orgán I. stupně tím vydal podmíněný souhlas s předloženým LHP a nedodržel zákonný postup. MŽP pochybylo, pokud postup správního orgán I. stupně potvrdilo.
Městský soud žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil MŽP k dalšímu řízení.
Právní věta:
Správní orgán je povinen schválit návrh LHP, pokud není v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny a ostatními právními předpisy. Správní orgán však nemůže návrh LHP schválit s tím, že schválení podmíní provedením všech změn odpovídajícím jakýmkoli požadavkům uvedeným v závazném stanovisku orgánu ochrany přírody. Vydání podmíněného souhlasu s návrhem LHP neodpovídá zákonnému postupu. Pokud dojde k vydání negativního závazného stanoviska orgánem ochrany přírody, které se netýká závazných ustanovení LHP, je požadavek orgánu ochrany přírody na zapracování stanoviska do návrhu LHP vydán nad rámec zákonného zmocnění a v této části bude považován za doporučení.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2014, sp. zn. 9 A 246/2010