V posuzovaném případě se jednalo o problematiku fiktivního nadhodnocení těžebních práv za účelem získání nadměrného odpočtu DPH. Společnost X uplatnila odpočet na základě faktury za nákup výlučných práv k těžbě lesního porostu na pozemku v k. ú. Aš. Ústavní soud v tomto řízení přezkoumával rozhodnutí obecných soudů, která uznala stěžovatele (J. P., předsedu představenstva společnosti X) vinným ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve stádiu pokusu.
Skutková zjištění
Obecné soudy identifikovaly několik faktorů, které svědčily o podvodném charakteru transakce. Podle soudů se jednalo se o extrémní nadhodnocení těžebních práv. Cena těžebních práv byla v uměle vytvořeném řetězci navýšena z původních
2 650 000 Kč na 19 140 745 Kč bez DPH. Na daném pozemku mohlo být vytěženo maximálně 1 465 tun dendromasy, avšak bylo deklarováno množství 11 000 tun dendromasy, což neodpovídalo reálné schopnosti pozemku. Do obchodu byly zapojeny subjekty (družstvo DORDYAY, KCDSPOL), jejichž statutárními orgány byly nekontaktní cizí státní příslušníci bez povolení k pobytu v ČR. Dále byly zjištěny časové nesrovnalosti ve fakturaci. Fakturace proběhla 30. 5. 2012, ačkoliv smlouva, na kterou faktura odkazovala, byla uzavřena až 28. 7. 2012.
Okresní soud v Písku shledal J. P., vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím,
že dne 24. 8. 2012 u Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územního pracoviště v Písku jako předseda představenstva obchodní společnosti XX, (dále jen "společnost X") v úmyslu získat výplatu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") podal daňové přiznání k DPH společnosti X za zdaňovací období měsíce července 2012, které vycházelo z faktury ze dne 30. 5. 2012 znějící na částku 22 968 894 Kč včetně DPH (DPH ve výši 3 828 149 Kč) vystavené s odkazem na smlouvu o poskytnutí výlučného práva vytěžit lesní porost a o převodu vlastnického práva k vytěženým stromům ze dne 28. 7. 2012.
Tohoto jednání se dopustil s vědomím, že předmětný doklad obsahuje zjevně nepravdivé údaje, když vzhledem ke svým znalostem musel vědět, že z plochy pozemku parc. č. X1 zapsaného v katastrálním území Aš, nemohlo být vytěženo cca 11 000 tun dendromasy, neboť toto množství neodpovídalo reálné produkční schopnosti stanoviště. Na daném pozemku mohlo být vytěženo maximálně 1 465 tun dendromasy, jejíž hodnota se v roce 2012 pohybovala v rozmezí od 1 491 000 Kč bez DPH do 1 945 000 Kč bez DPH. Uplatněný nadměrný odpočet DPH nebyl společnosti X vyplacen, jelikož finanční úřad měl pochybnosti o pravdivosti údajů na předložené faktuře. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.
Po odvolání J. P., proti rozsudku okresního soudu, rozhodoval o případu Krajský soud v Českých Budějovicích. Dospěl k závěru, že okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě mu bylo umožněno o podané obžalobě spolehlivě rozhodnout a nebylo tudíž nutno dokazování doplňovat. Poukázal na zjištění učiněná okresním soudem, že stěžovatelem vedená společnost X dlouhodobě obchodovala se společností Dřevospol, přesto v projednávané věci zcela nelogicky společnost Dřevospol nabídla zakázku neznámému subjektu družstvu DORDYAY, v níž figurovali jako statutární orgány cizí státní příslušníci bez povolení k pobytu v České republice. Družstvo DORDYAY obratem uzavřelo smlouvu o dílo s obchodní společností KCDSPOL, s.r.o., v níž figurují státní příslušníci Ukrajiny a Moldavska, přičemž
ve smlouvě byla značně navýšena cena díla. Až poté byla uzavřena smlouva mezi společností KCDSPOL a společností X, kterou podepsal stěžovatel.
Tato zjištění o zřetězení obchodů a účasti personálně problematických subjektů na nich svědčí o účelovosti a o tom, že hlavním cílem bylo získat výplatu nadměrného odpočtu DPH. O účelovosti svědčí i další skutečnosti, konkrétně že smlouva mezi společnostmi KCDSPOL a X byla uzavřena dne 28. 7. 2012 a je označena jako smlouva č. 25/2012. K fakturaci však došlo již dne 30. 5. 2012 a faktura odkazuje na smlouvu č. 25/2012, která ještě nebyla uzavřena.
Krajský soud považoval za správný závěr okresního soudu, že stěžovatel si musel být vědom toho, že účelem jím signované smlouvy bylo toliko získání výplaty nadměrného odpočtu DPH. Správný je pak i závěr, že byla naplněna skutková podstata zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Krajský soud se ztotožnil i s výrokem napadeného rozsudku o trestu a odvolání zamítl.
Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud uvedl, že nebyl shledán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Skutková zjištění mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Stěžovatel, podle soudu, pouze vede polemiku s hodnocením důkazů provedených okresním soudem. Pro tuto věc bylo rozhodující posouzení ekonomické nevýhodnosti údajně proběhnuvšího obchodního případu, který byl očividně pro společnost X vysoce ztrátový a neměl žádné hospodářské opodstatnění. Primárním předmětem smlouvy sice mohl být převod těžebních práv, avšak součástí ujednání byl i převod vlastnického práva k vytěžené hmotě, jejímž zpeněžením by nabyvatel práv k těžbě za normálního běhu událostí musel pokrýt sjednanou cenu a náklady na těžbu. Při zkušenostech stěžovatele v oboru je, s ohledem na rozdíl mezi částkou vykázanou na faktuře a hodnotou biomasy, která mohla být reálně na pozemku vytěžena, zcela vyloučený omyl či nesprávné vyhodnocení ziskovosti obchodu.
Proti usnesení Nejvyššího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost.
Ústavní soud
Ústavní soud konstatoval, že skutkový stav byl řádně zjištěn a neexistuje extrémní rozpor mezi důkazy a právními závěry. Podle Ústavního soudu byla dovozena subjektivní stránka (úmysl) z logických souvislostí a ekonomické absurdity transakce. Judikatura NSS, na kterou stěžovatel odkazoval, nebyla podle Ústavního soudu aplikovatelná kvůli zásadně odlišnému skutkovému základu (v daném případě byla cena mnohonásobně vyšší než obvyklá).
Ústavní soud se vypořádal s argumentací stěžovatele následovně.
Zákonnost obchodu vs. daňový podvod: ÚS odmítl argument, že soudy měly řešit zákonnost obchodování s těžebními právy jako takovou. Podstatou věci nebylo, zda je prodej těžebních práv legální, ale zda šlo v tomto konkrétním případě o fiktivně nadhodnocený obchod vytvořený za účelem získání nadměrného odpočtu DPH.
Extrémní rozpor v dokazování: Stěžovatel tvrdil, že existuje extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Ústavní soud toto pochybení neshledal a konstatoval, že skutkový stav byl zjištěn řádně a závěry soudů mají logickou vazbu na provedené důkazy.
Subjektivní stránka (úmysl): Ačkoliv ÚS připustil, že okresní soud explicitně neuvedl, z čeho úmysl dovozuje, toto pochybení napravil krajský soud. Úmysl byl dovozen z logických souvislostí a zkušeností stěžovatele v oboru.
Ústavní soud se dále ztotožnil se závěry obecných soudů, které se opíraly o zjištěné skutečnosti.
Umělé navýšení ceny: V dodavatelském řetězci došlo k navýšení ceny z 2,65 mil. Kč na více než 19 mil. Kč bez DPH bez ekonomického opodstatnění.
Podezřelé subjekty: Do řetězce byly zapojeny problematické subjekty (družstva s nekontaktními statutárními orgány z ciziny), přestože dříve spolupracující firmy mohly obchodovat přímo.
Nereálnost plnění: Znalecký posudek prokázal, že na daném pozemku nebylo možné vytěžit deklarované množství biomasy (tvrzeno 11 000 tun, reálně max. 1 465 tun).
Časové nesrovnalosti: K fakturaci došlo dříve, než byla vůbec podepsána smlouva, na kterou faktura odkazovala.
Ústavní soud potvrdil, že pro posouzení trestnosti není rozhodující, zda je obchod s těžebními právy obecně legální, ale zda konkrétní transakce měla reálný ekonomický základ.
Ústavní soud proto stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Právní věta
Smluvní volnost při sjednávání ceny v soukromoprávních vztazích nepředstavuje ochranu před trestní odpovědností, pokud je cena stanovena zjevně účelově a mnohonásobně nadhodnoceně s cílem neoprávněně získat daňové zvýhodnění.
Pro posouzení trestnosti činu není rozhodné, zda je samotný předmět obchodu (např. těžební práva) legální, ale zda transakce v rámci uměle vytvořeného dodavatelského řetězce vykazuje znaky ekonomické nevýhodnosti a fiktivnosti.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 18.06.2019, sp. zn. III. ÚS 3380/18