Předmětem sporu bylo povolení těžby dřeva v chráněné lokalitě. Společnost Lesy Sever, s.r.o., podala žádost o vydání souhlasu k zásahům v evropsky významné lokalitě (EVL) Východní Krušnohoří. Žádost se týkala obnovní mýtní těžby buku lesního v celkovém objemu přibližně 1 000 m3.
Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) vydal na žádost dne 27. 12. 2022 prvostupňové rozhodnutí - souhlas podle § 45c odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen „ZOPK“) k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo narušení obnovy evropsky významné lokality Východní Krušnohoří nebo jejích předmětů ochrany, a to pro těžbu obnovní v porostních skupinách dle jednotek prostorového rozdělení lesa v platném Lesním hospodářském plánu (dále jen „LHP“) Sever 2021 – 2030. Souhlas přitom krajský úřad podmínil prováděním těžby v období vždy od 1. 9. do 28. 2. následujícího roku, nejdéle však do konce roku 2030.
Proti rozhodnutí krajského úřadu se odvolal žalobce - Greenpeace Česká republika, z.s., k Ministerstvu životního prostředí - žalovaný. Žalovaný rozhodl tak, že zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Žaloba
Žalobce namítal, že nebyl dodržen zákonný postup podle § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), konkrétně absentovalo stanovisko k vlivu na evropsky významnou lokalitu (tzv. "naturové posouzení").
Hlavní argumentace žalobce v daném soudním sporu směřovala k procesnímu pochybení při schvalování těžby v chráněném území. Žalobce postavil svou žalobu na následujících bodech.
Nedostatečnost vydaného souhlasu
Nenahraditelnost stanoviska: Žalobce zdůraznil, že souhlas vydaný podle § 45c odst. 2 ZOPK automaticky nenahrazuje specifické stanovisko vyžadované podle § 45i odst. 1.
Ohrožení předmětu ochrany: Kácení může významně ovlivnit celistvost evropsky významné lokality (EVL) Východní Krušnohoří.
Nutnost variantních řešení: Pokud by stanovisko negativní vliv nevyloučilo, musel by žadatel zpracovat varianty řešení k vyloučení nebo zmírnění vlivu, což se v tomto řízení nestalo.
Klasifikace těžby
Záměr ve smyslu zákona: Žalobce argumentoval, že na zamýšlené kácení je třeba nahlížet jako na záměr ve smyslu zákona, a to i s ohledem na judikaturu Soudního dvora EU a Nejvyššího správního soudu.
Souvislost s dalšími těžbami: Svou premisu o nutnosti přísnějšího posouzení opřel o souvislost s dalšími záměry těžeb v oblasti a o dřívější upozornění úřadů na rozpor objemu těžeb s cíli ochrany.
Ekologické dopady (Mrtvé dřevo)
Nedostatečná reflexe biodiverzity: V replice žalobce rozvedl, že záměr dostatečně nereflektoval potřebu zachování mrtvého dřeva, které je klíčové pro udržení biodiverzity lesního celku.
Argumentace žalovaného
Hlavní argumentace žalovaného (Ministerstva životního prostředí) se soustředila především na specifický výklad vztahu mezi lesním hospodářským plánem a ochranou přírody. Žalovaný se hájil následovně:
Nahrazení stanoviska lesním hospodářským plánem (LHP)
Žalovaný tvrdil, že v souladu s § 4 odst. 4 (resp. 5) ZOPK závazné stanovisko ke schválení LHP pro celek Lesy Sever již nahrazuje odůvodněné stanovisko podle § 45i odst. 1 ZOPK.
Absence pravomoci k dalšímu posuzování
Podle názoru žalovaného není možné po vydání souhlasného závazného stanoviska k LHP dovozovat pravomoc orgánu ochrany přírody k uplatnění procesů podle § 45h a § 45i ZOPK ve vztahu k jednotlivým dílčím těžbám.
Těžba jako schválená varianta
Žalovaný argumentoval, že odsouhlasení konkrétních těžeb v řízení podle § 45c ZOPK je pouze opatřením stanoveným v již vydaném závazném stanovisku k LHP, kterým byla schválena varianta bez významného negativního vlivu na evropsky významnou lokalitu.
Zamezení duplicitě
Uložení povinnosti provádět další „naturové“ posouzení u jednotlivých těžeb v rámci celku, který již má schválený LHP, by bylo podle žalovaného v rozporu se smyslem a účelem zákonné úpravy.
Krajský soud
Soud za klíčové považoval posouzení, zda zamýšlená těžba v objemu 1 000 m3 v EVL Východní Krušnohoří byla „záměrem“ ve smyslu § 45h odst. 1 ZOPK. Z toho vyplývala otázka, zda měl krajský úřad před vydáním souhlasu k těžbě nejprve vydat samostatné stanovisko podle § 45i odst. 1 ZOPK.
Soud zdůraznil, že orgány musí při rozhodování brát v úvahu ustálenou judikaturu (např. rozsudky NSS a Soudního dvora EU), která definuje těžební zásahy jako „záměry“, jež podléhají hodnocení vlivů na území soustavy Natura 2000.
K nezastupitelnost stanoviska dle § 45i soud konstatoval, že toto stanovisko musí být vydáno formálně a musí být řádně odůvodněno, aby bylo zřejmé, zda lze významný vliv na lokalitu vyloučit. Soud zjistil, že správní orgány pochybily, když rezignovaly na vydání formálního odůvodněného stanoviska k vlivu záměru na EVL.
Ve vztahu k Lesnímu hospodářskému plánu (LHP) soud odmítl argumentaci žalovaného, že by schválený LHP nahrazoval toto stanovisko pro konkrétní těžby. Závazné stanovisko k LHP nahrazuje „naturové“ posouzení pouze v procesu schvalování plánu, nikoliv v následných řízeních o konkrétních zásazích.
Soud shledal, že krajský úřad nevydal povinné stanovisko podle § 45i odst. 1 ZOPK, čímž se dopustil podstatného porušení ustanovení o řízení. Jelikož žalovaný (ministerstvo) tuto vadu v odvolacím řízení nezhojil, soud zrušil rozhodnutí obou stupňů pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Soud zdůraznil, že nepředjímá výsledek posouzení vlivu těžby, ale trvá na tom, že toto posouzení musí provést orgán ochrany přírody zákonem předepsanou formou.
Z rozsudku vyplývá pro orgány státní správy lesů (OSSL) a orgány ochrany přírody (OOP) zásadní poučení ohledně hierarchie a samostatnosti schvalovacích procesů v lesích, které jsou součástí evropsky významných lokalit (EVL).
Krajský soud Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 11. 7. 2023 a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 12. 2022 se zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Právní věta
Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody ke schválení lesního hospodářského plánu (LHP) podle § 4 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, které nahrazuje odůvodněné stanovisko podle § 45i odst. 1 téhož zákona, má platnost a účinky pouze pro proces schvalování tohoto plánu jako celku. Existence schváleného LHP nezbavuje orgán ochrany přírody povinnosti vydat v navazujícím řízení o souhlasu s konkrétní těžbou (§ 45c odst. 2 téhož zákona) nové samostatné a odůvodněné stanovisko podle § 45i odst. 1, pokud tento konkrétní zásah může mít samostatně nebo ve spojení s jinými významný vliv na evropsky významnou lokalitu.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 02.12.2025, č.j. 16 A 41/2023-47