Ochrana lesa

V daném případě se vlastník lesa jako žalobce domáhal žalobou podanou u Městského soudu v Praze přezkoumání rozhodnutí, kterým Ministerstvo životního prostředí („žalovaný“) zamítlo jeho odvolání a potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), kterým správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu vlastníku lesa ve výši 500 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

Podle rozhodnutí ČIŽP se žalobce dopustil ohrožení životního prostředí v lesích tím, že jako spoluvlastník lesa v období měsíců listopad 2013 až leden 2014 provedl nelegální těžbu mýtní úmyslnou na jednom lesním pozemku na ploše 1,33 ha a na druhém lesním pozemku na ploše 0,19 ha, vše v k. ú. Horní Lhota okres Benešov, čímž snížil průměrné zakmenění porostu pod zákonnou mez (0,7) na 0,1 – 0,2 plného zakmenění. Tímto jednáním vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů a zároveň porušil § 11 odst. 1, § 31 odst. 4 a § 33 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích.

Žalobce ve svém vyjádření ze dne 13.06.2014 uvedl, že si objednal u místní firmy probírku lesa od stromů napadených kůrovcem a uschlých stromů. Za sporné považuje žalobce rovněž závěry správních orgánů ohledně provedení těžby. Sám se na vlastní těžbě nepodílel a ani neví, kdy probíhala. Dále namítal, že inspekční šetření bylo provedeno za jeho nepřítomnosti, takže se nemohl na místě vyjádřit k závěrům inspekčních kontrol, zejména k tvrzení, že se v daném místě údajně nevyskytoval kůrovec, a dále k otázce rozsahu těžby. Tímto postupem byla porušena podle žalobce jeho procesní práva, a proto by k důkazním prostředkům získaným při inspekcích nemělo být přihlíženo. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, případně aby pokutu snížil na 50 000 Kč.

Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Konstatoval, že v řešeném případě je ze správního spisu patrné, že správní orgán I. stupně potřebná skutková zjištění opatřil na základě inspekčních šetření. Na obě šetření za účelem dodržení potřebné objektivity přizval dvě nezávislé osoby (pracovnici příslušného orgánu státní správy lesů a revírníka Lesů ČR) a pořídil z nich podrobnou fotodokumentaci. Zhodnotil, že ve správním spise bylo dostatečným způsobem zdokumentováno, že na příslušných lesních pozemcích byla provedena úmyslná mýtní těžba a nikoliv těžba nahodilá, při níž by byly pokáceny výhradně stromy napadené kůrovcem a uschlé stromy. 

Podle soudu se žalobci nepodařilo prokázat, že by pokácené stromy byly napadeny kůrovcem, naopak z provedeného dokazování vyplynul opak. Jednalo se tedy o úmyslnou těžbu zdravých jedinců smrku, kterou došlo k proředění lesa pod zákonnou mez ve smyslu § 4 písm. c) zákona o ČIŽP. Tím byly vytvořeny podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. 

Žalobce se svými námitkami neuspěl, protože v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady. Městský soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou. 

Právní věta: 

Pro posouzení ohrožení životního prostředí není určující množství vytěženého dřeva. Pro naplnění skutkové podstaty § 4 písm. c) zákona o ČIŽP je dostačující prokázat protiprávní jednání, jeho následek, příčinnou souvislost a zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Při určení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Dále se při stanovení pokuty bere zřetel na množství vytěženého dřeva a předpokládaný zisk. 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.08.2018, sp. zn. 8 A 50/2015.

V souzené věci byl řešen spor o to, zdali v řízení o dělení lesních pozemků podle § 12 odst. 3 lesního zákona mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné zákonem o ochraně přírody a zdali organizace Českého svazu ochránců přírody má právo být účastníkem správního řízení. Jednalo se o rozhodování o dělení lesních pozemků, při kterém výměra jednoho dílu poklesne pod 1 ha. 

Městský úřad Benešov jako obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě podkladů vydal rozhodnutí, kterým souhlasil s dělením lesních pozemků KÚ Čerčany ve stejnojmenné obci. Podkladem pro rozhodnutí byl, mimo jiné, souhlas odborného lesního hospodáře a souhlas s dělením pozemku vydaný Obecním úřadem Čerčany, jako stavebním úřadem. 

Městský úřad nepovažoval základní organizaci Českého svazu ochránců přírody za účastníka řízení, neboť podle něj nešlo o řízení, které by mělo vliv na ochranu přírody. Podle uvážení městského úřadu nebyly dotčeny zájmy žalobce, tj. základní organizace Českého svazu ochránců přírody chráněné zvláštním předpisem a žalobce nemohl být účastníkem řízení. 

S tím žalobce nesouhlasil a podal proti tomuto rozhodnutí odvolání ke krajskému úřadu. Krajský úřad Středočeského kraje odvolání žalobce zamítl pro nepřípustnost jako podané osobou neoprávněnou. 

Proti rozhodnutí krajského úřadu podala organizace Českého svazu ochránců přírody žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Podle názoru soudu městský úřad nepostupoval v souladu s § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody. Krajský soud se proto zevrubně zabýval otázkou, zda dělení lesních pozemků, při nichž výměra jednoho dílu klesne pod 1 ha, může zasáhnout zájmy vymezené v zákoně o ochraně přírody. Z § 12 odst. 3 lesního zákona vyplývá, že městský úřad měl povinnost v řízení o dělení lesních pozemků vlastněných osobou zúčastněnou na řízení zkoumat, nakolik tvar lesních pozemků, či jejich velikost po dělení, umožňuje řádné hospodaření v lese. 

Pokud by jejich navrhovaný tvar či navrhovaná velikost řádné hospodaření neumožňovala, muselo by to vést k zamítnutí žádosti o vydání souhlasu k jejich dělení městským úřadem. Městský úřad podle soudu pochybil, jestliže po podání žádosti osobou zúčastněnou na řízení neinformoval o tomto řízení žalobce (základní organizaci Českého svazu ochránců přírody), čímž zasáhl do práva žalobce být účastníkem řízení, neboť i v řízení o dělení lesních pozemků podle § 12 odst. 3 lesního zákona mohou být dotčeny zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody

Podle názoru soudu je hospodaření v lese zájmem chráněným zákonem o ochraně přírody, protože z § 2 odst. 1 zákona o ochraně přírody se ochranou přírody a krajiny rozumí péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. 

Z uvedených důvodů Krajský soud v Praze rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje a rozhodnutí Městského úřadu Benešov zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Právní věta: 

Když při posuzování záměru vlastníka rozdělit lesní pozemek poklesne výměra jednoho dílu pod 1 ha, musí být brány v úvahu zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona.

Podáním odvolání se žalobce v souladu s § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody stává jeho účastníkem. 

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 04.01.2016, sp. zn. 46 A 77/2013

Níže uvedené rozhodnutí se týká správního řízení, ve kterém byla, mimo jiné, řešena odpovědnost vlastníka za stav lesa, který byl postižen kůrovcovou kalamitou.

Pracovníky České inspekce životního prostředí bylo v lese prováděno terénní šetření, při kterém byl zjištěn výskyt kůrovce. Výsledek terénního šetření byl pracovníky inspekce řádně zaznamenán.

Hlavní otázkou, kterou se soudy zabývaly, byla platnost zastoupení vlastníka lesa ve správním řízení.

Ze soudního rozhodnutí implicitně vyplývá oprávněnost postupu kontrolních orgánů a snaha eliminovat škody na sousedních porostech.

Došlo k náhodnému setkání pracovníků inspekce s vlastníkem lesa, se kterým bylo iniciováno neformální jednání ohledně nežádoucího stavu v jeho lese. O průběhu neformálního jednání byl pracovníky inspekce následně sepsán zápis.

V souladu se zásadou prevence a z důvodu ochrany majetku ostatních vlastníků, je toto jednání (upozornění) vůči vlastníku, kůrovcem napadeného lesa, právně účinné (relevantní).

Právní věta:
Je-li v lese zjištěn nežádoucí stav na základě terénního šetření (např. napadení lesa kůrovcem), o kterém je kontrolními pracovníky proveden relevantní zápis, je možné vlastníka lesa upozornit na tento stav i neformálním způsobem, i když je ve správním řízení zastoupen jinou osobou. O průběhu neformálního jednání s vlastníkem lesa musí být kontrolními pracovníky učiněn zápis.   

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 30.05.2014, sp. zn. 7 As 115/2013

V dané věci se jednalo o spor vlastníka lesa s Ministerstvem zemědělství, který se snažil podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu docílit zrušení rozhodnutí, kterým mu byla uložena správní sankce. Správní sankce byla uložena ve výši 275.000,- Kč. Sankce byla uložena za pochybení spočívající v provedení nedostatečných opatření ve výchově lesních porostů, tj. zamezení škod způsobených zvěří na lesních porostech.

Vlastník lesa poukazoval na skutečnost, že při ochraně lesních porostů použil přípravky Morsuvin, a dále na ochranu aplikoval pachové ohradníky Hagopur a Hukínol. Za stromky poškozené okusem provedl dosadbu prostokořeným sadebním materiálem.

Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že za stav lesního porostu odpovídá vlastník lesa. Pokud mu vznikne škoda na lesním porostu, např. okusem nebo vytloukáním, může způsobenou škodu uplatnit u uživatele honitby.  

Krajský soud se v rozhodnutí zabýval výší uložené pokuty, která však nebyla dostatečně odůvodněna. Uložená pokuta musí být, dle rozhodnutí soudu, odůvodněna precizním způsobem a především zdůvodněna její výše. Z důvodu nepřezkoumatelnosti výroku o sankci, bylo rozhodnutí správního orgánu soudem zrušeno a vráceno k novému projednání.

Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá tato právní věta.

Je-li správním orgánem uložena pokuta, musí být uvedeno, jaká zákonná ustanovení byla porušena. Výrok rozhodnutí musí být precizně odůvodněn a zdůvodněna výše uložené pokuty. Je-li pokuta uložena na základě správního uvážení, je nezbytné toto odůvodnit, aby i správní uvážení bylo přezkoumatelné.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.08.2016, sp. zn. 6 A 45/2014

V dané věci řešily soudy závaznost dosavadního LHP, při změně vlastníka části lesa. Lesní zákon výslovně nestanoví, že LHP platí i pro nového vlastníka lesa. Obecně se musí posoudit podmínky, za kterých LHP přejde na nového vlastníka. Při zachování dřívějších podmínek dosavadního LHP tak může tento zavazovat i nového vlastníka lesa. Nový vlastník může u orgánu státní správy lesů vyvolat řízení o změně dosavadního LHP a předložit návrh LHP nebo jeho změny ke schválení orgánu státní správy lesů, při změně podmínek souvisejícími s ochranou lesa a s plněním funkcí lesa. Pokud nový vlastník nabude pouze dílčí část lesního hospodářského celku, pro který byl plán schválen, je povinen požádat orgán státní správy lesů o změnu závazných ustanovení z důvodu změny plochy lesních porostů.

Z odůvodnění vyplývá tato právní věta. Univerzální přechod LHP na nového vlastníka je možný pouze v případě, pokud při změně vlastníka zároveň nedošlo ke změně hranic lesního hospodářského celku, pro který byl LHP schválen a při zachování podmínek dosavadního LHP. Pokud došlo ke zmenšení plochy lesních porostů, mění se tím i podmínky pro hospodaření, ochranu a naplňování funkcí lesa. Změna těchto podmínek vyvolává změnu ustanovení LHP, především nutnost přehodnotit závazná ustanovení LHP v oblasti maximální výše těžeb. Nový vlastník tedy musí požádat o změnu LHP orgán státní správy lesů.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2008, sp. zn. 2 As 64/2008

Povinnost přijmout odpovídající opatření k zabránění škod na lesním porostu má vlastník, popřípadě nájemce lesa (tj. v honebních pozemcích). Tento musí učinit opatření ve snaze eliminovat vznik škody (např. okus stromků zvěří), za kterou jinak odpovídá uživatel honitby.

K tomu musí vlastník lesa zvolit vhodnou technologii oplocení, tak aby se v dané lokalitě zabránilo přístupu zvěře do míst s porosty citlivými na okus.

Rozsah a umístění ochranných opatření určuje vlastník lesa, po projednání s uživatelem honitby.

Je předpoklad, že by měl vlastník honitby pečovat o zvyšování její úživnosti prostřednictvím pomocných dřevin, pokud skladba porostů v honitbě je nedostatečná.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.02.2005, sp. zn. 25 Cdo 1390/2003

Strana 7 z 8