Pasivita spolku v řízení o schválení LHP jako důvod nepřípustnosti žaloby

V projednávaném případě se vedl spor o schvalovací výměr LHP pro lesní hospodářský celek Litvínov (období 2021–2030). Krajský úřad Ústeckého kraje - žalovaný schválil v červenci 2021 lesní hospodářský plán pro LHC Litvínov (zahrnující i území EVL Východní Krušnohoří) a povolil výjimky z mýtní těžby. V procesu bylo vydáno nesouhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, které bylo následně na společných jednáních „přehodnoceno“ či vzato na vědomí s výhradou.

Environmentální spolek Hnutí DUHA – žalobce nebyl účastníkem schvalovacího řízení. Až v roce 2025 si na základě zákona č. 106/1999 Sb. vyžádal schvalovací výměr a dne 1. 7. 2025 podal u krajského soudu žalobu na jeho zrušení.

Žalobce napadl před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) schvalovací výměr ze dne 29. 7. 2021, jímž žalovaný reagoval na žádost osoby zúčastněné na řízení (Lesy České republiky, s.p.) o schválení lesního hospodářského plánu pro lesní hospodářský celek Litvínov na období 2021 až 2030.
Žalovaný schvalovacím výměrem podle § 27 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích schválil plán (výrok A.) a v rámci toho dále povolil výjimku ze zákazu provádět mýtní úmyslnou těžbu v porostech mladších 80 let ve specifikovaných hospodářských souborech
a porostních skupinách, prodloužil lhůtu zalesnění a zajištění lesních porostů a rozhodl o uložení opatření odchylných od ustanovení lesního zákona (výroky B.-D.).

Krajský soud

Krajský soud žalobě vyhověl, schvalovací výměr zrušil a vrátil jej žalovanému k dalšímu řízení. Shledal žalobu včasnou a vytkl správnímu orgánu, že se řádně nevypořádal s nesouhlasným stanoviskem orgánu ochrany přírody.

Soud se nejprve vyjádřil k podmínkám řízení, které shledal splněnými.
V této souvislosti uvedl, že žalobce jakožto tzv. environmentální spolek přesvědčivě předestřel obsah své činnosti i vazbu k území dotčenému plánem. Dále připomněl, že podle judikatury je rozhodnutí, kterým byl schválen plán, rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím stanoví práva a povinnosti vlastníkovi lesa. Žalobce podle soudu dodržel rovněž lhůtu pro podání žaloby. Tato lhůta se totiž v případě osob, kterým se rozhodnutí nedoručuje (žalobce nebyl účastníkem řízení), v souladu s judikaturou odvíjí od okamžiku, kdy se mohly seznámit s jeho úplným obsahem.

Poukázal především na to, že v průběhu řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení o schválení plánu vydal orgán ochrany přírody dne 30. 4. 2021 nesouhlasné závazné stanovisko podle § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Dle dalších podkladů založených ve spise proběhlo dne 7. 6. 2021 jednání, při kterém měly být dle záznamu vypořádány připomínky, které byly důvodem nesouhlasného stanoviska, po němž následovalo dne 20. 7. 2021 závěrečné šetření ke schválení plánu.

Krajský soud dospěl k závěru, žalovaný pochybil, pokud svolal jednání ohledně nesouhlasného stanoviska dne 7. 6. 2021 a následně závěrečné šetření dne 20. 7. 2021 namísto toho, aby předložený návrh plánu neschválil, uvedl důvody neschválení a stanovil vlastníkovi lesa přiměřenou lhůtu pro předložení upraveného návrhu plánu.    

Z vyjádření orgánu ochrany přírody při těchto úkonech totiž není zřejmé, které jeho připomínky a požadavky byly přijaty a jak byly do plánu zapracovány. Takové vyjádření nemohlo nahradit řádně odůvodněné nesouhlasné závazné stanovisko,
neboť žalovaný je převzal do svého rozhodnutí bez dalšího.

Kasační stížnost

Proti rozsudku krajského soudu podaly osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) a žalovaný samostatné kasační stížnosti. Namítaly mj., že schvalovací výměr je přezkoumatelný jen částečně, žaloba byla podána opožděně a především, že žalobce zůstal v původním řízení zcela pasivní, ačkoliv se jej mohl účastnit.
Podle nich soud zatížil řízení vadou zmatečnosti. Jednak pochybil tím, že celý schvalovací výměr kvalifikoval jako rozhodnutí a přezkoumal jej jako celek. Schvalovací výměr je však smíšeným správním aktem, který obsahuje plánovací (normativní) složku v podobě samotného plánu a jeho závazných ustanovení a dále individuálně konkrétní složku zahrnující výjimky a odchylná opatření. Krajský soud měl proto žalobu posoudit dle jednotlivých výroků a v části směřující proti schválení plánu odmítnout, neboť se jedná pouze o protokolární osvědčení, že plán je v souladu s lesním zákonem a není v rozporu jinými právními předpisy.

Nejvyšší správní soud (NSS)

NSS vyhověl kasačním stížnostem stěžovatelů, zrušil rozsudek krajského soudu a žalobu Hnutí DUHA odmítl (dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 1 s. ř. s.). NSS potvrdil, že schválení lesního hospodářského plánu je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Vlastníku lesa totiž zakládá povinnost dodržovat závazná ustanovení (maximální výši těžby, minimální podíl melioračních dřevin) a současně mu autoritativně reguluje hospodaření. Schválení LHP zároveň fakticky „nahrazuje“ souhlas orgánu ochrany přírody v rámci obecné ochrany přírody (§ 4 odst. 3 ZOPK).

Přestože se na schvalování LHP dle lesního zákona obecné předpisy o správním řízení primárně nepoužijí, proces schválení je úzce provázán se zákony o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) – zejména nutností vydání závazného stanoviska a možností uplatnit připomínky v rámci základního a závěrečného šetření (§ 26 lesního zákona).

Žalobce tedy mohl v souladu s § 70 odst. 2 ZOPK, který je zásadním nástrojem účasti veřejnosti, požádat příslušné orgány státní správy (žalovaného, jakožto orgán státní správy lesů schvalující návrh plánu a orgán ochrany přírody vydávající závazné stanovisko) o předchozí informování o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, v nichž mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, jejichž ochranu dlouhodobě deklaruje jako své poslání.

NSS dovodil, že celé řízení o schválení LHP je nutné považovat za „řízení podle tohoto zákona“ ve smyslu § 70 odst. 3 ZOPK. Environmentální spolky měly reálnou a zákonnou možnost vstoupit do procesu (např. na základě předchozí
žádosti o informování o zahajovaných řízeních podle § 70 odst. 2 ZOPK).

NSS aplikoval zásadu subsidiarity soudního přezkumu. Pokud měl žalobce podle konkrétní právní úpravy skutečnou možnost vstoupit do řízení, ale zůstal zcela pasivní, nemůže tuto procesní cestu „přeskočit“ a napadnout výsledek přímo správní žalobou.

„Kdo měl podle konkrétní právní úpravy skutečnou možnost vstoupit do řízení (příslušelo mu postavení účastníka), nemůže tuto procesní cestu přeskočit a podat rovnou žalobu.“ Protože Hnutí DUHA zůstalo v průběhu schvalování plánu v letech 2021 pasivní a své výhrady uplatnilo až po letech prostřednictvím žaloby podané na základě zákona č. 106/1999 Sb., je jeho žaloba nepřípustná.

NSS odstranil výkladové nejasnosti ohledně toho, zda se spolky mohou účastnit pouze úzkého výseku (samotného závazného stanoviska dle § 4 ZOPK). Podle NSS širší integrace procesů v lesním hospodářství a ochraně přírody vyžaduje včasnou účast na celém projednávání plánu.

Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, který žalobu věcně projednal, ač ji měl odmítnout.

Právní věta

Právo veřejnosti na ochranu přírody (podložené Aarhuskou úmluvou či § 70 ZOPK) jde ruku v ruce s povinností aktivní procesní účasti. Spolky nemohou zůstat nečinné v momentě, kdy úřady o LHP a navazujících stanoviscích rozhodují, a spoléhat na následný soudní přezkum.

Jestliže měl environmentální spolek (nebo jiný subjekt) podle příslušných právních předpisů (zejména § 70 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny a lesním zákonem) možnost aktivně se účastnit řízení o schválení lesního hospodářského plánu a uplatnit v něm své připomínky či požadavky, avšak v průběhu tohoto správního procesu zůstal zcela pasivní, je jeho pozdější žaloba proti schvalovacímu výměru LHP nepřípustná podle § 68 písm. a) soudního řádu správního ve vazbě na zásadu subsidiarity soudního přezkumu

Soudní ochrana nemůže sloužit jako náprava pro ty, kteří chtějí bez objektivní překážky opomenuli využít své zákonné procesní prostředky uvnitř veřejné správy. 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.10.2026, č.j. 3 AS 89/2026-96

Další informace

  • Instance: Nejvyšší správní soud
  • Datum rozhodnutí: 29.říjen 2026
  • Právní předpisy: Zákon o životním prostředí