V projednávaném případě byl veden spor o odpovědnost vlastníka za udržování stavu bezlesí a hranice trvajícího přestupku. Česká inspekce životního prostředí, (dále jen „ČIŽP“) rozhodnutím ze dne 14. 4. 2023, č. j. ČIŽP/49/2023/3415 uznala žalobkyni Capital group SERVICE s. r. o., vinnou ze spáchání přestupků podle zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, (dále jen „zákon o ČIŽP“), a to

a) ve výroku I. z přestupku dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP, kterého se dopustila tím, že jako vlastník pozemků určených k plnění funkcí lesa (dále také „PUPFL“) v období ode dne 1. 6. 2020 do 18. 2. 2021  nezalesnila holiny vzniklé na částech lesních pozemků, zobrazených v odborném posouzení Ústavu pro hospodářkou úpravu lesů, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav č. 4889/12 od srpna do 3. 12. 2012 a  neobnovila části lesních pozemků stanovištně vhodnými dřevinami v souladu s § 31 odst. 6 větou první zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, čímž vytvořila podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů.

Následkem jednání žalobkyně došlo na dotčených plochách ke škodám na funkcích lesa jako složky životního prostředí, konkrétně hydricko-vodohospodářských, edaficko-půdoochranných, ekologicko-stabilizačních, zdravotně-hygienických a rovněž bioprodukčních, čímž ohrozila životní prostředí v lesích;

b) ve výroku II. z přestupku dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o ČIŽP, kterého se dopustila tím, že v období ode dne 10. 6. 2020 do de 26. 11. 2021 části dotčených lesních ploch neobhospodařovala účelně podle lesního zákona, když tyto udržovala v nezalesněném stavu k realizaci možného záměru v podobě sjezdové tratě, a to bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů Městského úřadu Jablunkov, konkrétně žalobkyně v postavení vlastníka lesa neprovedla soubor opatření vedoucích ke vzniku následného lesního porostu, neodstranila tři betonové patky pro možné zasněžování a neučinila včasná a dostatečná opatření proti opakovanému sečení dotčených ploch, při němž byly také poškozovány stromky z přirozené obnovy výškově převyšující výšku sečícího mechanismu. Tím žalobkyně neoprávněně používala části dotčených lesních pozemků k jiným účelům než pro plnění funkcí lesa, následkem čehož došlo ke škodám na funkcích lesa jako složky životního prostředí, čímž ohrozila životní prostředí v lesích.

Za uvedené přestupky uložila ČIŽP žalobkyni pokutu ve výši 1 000 000 Kč.
Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl žalovaný - Ministerstvo životního prostředí (MŽP) tak, že zrušil výrok I. a řízení ve věci přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP zastavil. Dále žalovaný změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že výroky I. a II. prvoinstančního rozhodnutí nově označil jako výrok I., upravil znění skutkové věty ve vztahu k přestupku dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o ČIŽP dle odpovídajícího znění v souvislosti se zastavením řízení v části týkající se přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ČIŽP a změnil výši pokuty z částky 1 000 000 Kč na částku ve výši 800 000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou podanou k Městskému soudu v Praze.

Žaloba

Žalobkyně argumentovala předloženým znaleckým posudkem Ing. N., prokazujícím menší nezalesněnou plochu a aktivní kroky k zalesnění. Poukázala na objektivní překážky zalesnění jako např. nedostatek sazenic, kůrovcovou kalamitu a historickou lesní cestu využívanou k lesní dopravě i obcí. Za výstavbu patek bez povolení už dostala pokutu od MÚ Jablunkov, jde o trvající přestupek (ne bis in idem). Sečení pozemků, podle žalobkyně, prováděly třetí osoby, žalobkyně za to nemůže nést odpovědnost. Brojila také proti nepřiměřenosti pokuty a žádala její moderaci a snížení na 200 000 Kč.

Městský soud v Praze

Soud uvedl, že žalobkyně pouze mechanicky překlopila své odvolací námitky do žaloby, aniž by reagovala na argumenty MŽP v napadeném rozhodnutí. Opakování stejných odvolacích argumentů v žalobě bez přímého zpochybnění odůvodnění správního orgánu II. stupně výrazně snižuje šanci na úspěch před správním soudem.

Posudek vypracovaný na žádost účastníka bez doložky znalce podle § 127a o. s. ř. soud kvalifikoval pouze jako listinný důkaz. Posudky zadávané správním orgánem (LDF Mendelovy univerzity) tak měly vyšší důkazní váhu, zejména proto, že zkoumaly stav přímo v rozhodném období (2020–2021) na rozdíl od posudku předloženého žalobkyní.

Žalobkyně nepodložila žádným důkazem tvrzené významné skutečnosti bránící ji v zalesnění předmětných pozemků a pouze je v obecné rovině namítala. Dále soud ve shodě s žalovaným uvedl, že žalobkyně měla dostatek času, aby od vzniku holin v roce 2012 sadební materiál zajistila a zalesnění na předmětných pozemcích uskutečnila. Žalovaný rovněž v napadeném rozhodnutí připomněl, že žalobkyně v předchozích letech bez problému a včas i přes sucho zalesnila kvalitními sazenicemi jiné holiny po těžbách kůrovcového dříví na částech svých lesních pozemků.

Dále soud konstatoval, že přestupek spočívající v neoprávněném odnětí lesní půdy (vybudování patek) a přestupek spočívající v neoprávněném užívání lesních pozemků k jiným účelům / udržování bezlesí jsou dvě odlišné skutkové podstaty. Doručením oznámení o zahájení řízení o přestupku se trvající přestupek přerušuje a jednání, k němuž dochází po tomto doručení, je novým skutkem. Další udržování protiprávního stavu v novém časovém období zakládá nový skutek, za který lze uložit další sankci. 

Soud potvrdil přísný koncept odpovědnosti vlastníka lesa podle lesního zákona. Vlastník se nemůže vymlouvat na to, že škodu na přirozené obnově způsobují třetí osoby (sečením či průjezdy techniky), pokud sám neučinil dostupná preventivní a právní opatření (nenainstaloval oplocenky, nepodal podnět orgánům státní správy lesů). Pasivita vlastníka byla posouzena jako záměrné udržování bezlesí pro budoucí komerční využití (sjezdovku).

K výši sankce soud zdůraznil, že zákonná sazba, kterou byla žalobkyně ohrožena, byla ve své horní hranici až do výše 5 000 000 Kč. Sankci přitom žalovaný uložil ve výši, která představuje 16 % z této maximální možné výše. Již z tohoto důvodu ji není možné a priori na první pohled označit za nepřiměřenou a dodal, že uložená pokuta musí pro pachatele představovat citelný negativní důsledek jeho protiprávního jednání, neboť jedině tak může mít požadovaný represivní, výchovný a generálně preventivní účinek.

Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s

Právní věta

Předchozí postih vlastníka pozemku za neoprávněnou stavbu (vybudování betonových patek bez povolení orgánu státní správy lesů) nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté (ne bis in idem) pro následný postih za neoprávněné užívání lesních pozemků k jiným účelům podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o České inspekci životního prostředí, spočívající v dlouhodobém udržování protiprávního stavu.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.05.2025,
č.j. 5 A 63/2023-92