V posuzovaném případě byl řešen právní spor o náhradu škody za neoprávněné pokácení vzrostlých stromů a otázka, jakým způsobem má být taková škoda kompenzována. Žalovaná společnost - Rogit, s. r. o., omylem pokácela na přelomu let 2016 a 2017 celkem 50 vzrostlých javorů klenů na pozemku žalobkyně E. J.
Žalobkyně podala žalobu, ve které požadovala, aby žalovaná uvedla pozemek parcelní číslo XY v katastrálním území XY do původního stavu zejména tím, že do tří dnů od právní moci rozsudku vysází na místech přesně označených body
a souřadnicemi S-SJTSK 50 stromů javor klen o přesně uvedeném průměru kmenu, minimální výši nadzemní části stromů 5 m a s balem do hloubky 60 – 90 cm dle velikosti balu, a aby současně byla žalované uložena povinnost udržovat takto vysazené stromy životaschopné po dobu 5 let ode dne vysazení posledního stromu zejména tím, že je opatří nátěrem proti okusu zvěří do výšky cca 2 m a bude je pravidelně zavlažovat dle počasí.
Případ byl nejprve řešen Okresním soudem v Náchodě a poté Krajským soudem v Hradci Králové, které žalobu zamítly. Opíraly se o znalecký posudek, podle kterého není naturální restituce ekonomicky obhajitelná ani fakticky možná (nelze ihned dosáhnout stavu vzrostlého lesa). Znalec stanovil celkovou škodu způsobenou žalobkyni k datu vzniku škody v roce 2017 na 52 376 Kč a v roce 2024 na 31 049 Kč. Soudy navíc uvedly, že kvůli dispoziční zásadě nemohou přisoudit peněžitou náhradu, když ji žalobkyně v petitu výslovně nepožadovala.
Soudy obou stupňů se shodly, že neoprávněné pokácení 50 vzrostlých javorů klenů nelze napravit tím, že žalovaná společnost vysází nové stromy a bude je udržovat. Odvolací soud zdůraznil, že vzhledem k dlouhodobosti růstu stromů nelze v přiměřené době dosáhnout stejného stavu jako před škodní událostí. Krajský soud se opřel o dřívější rozsudek Nejvyššího soudu, podle kterého nelze škodu na vzrostlém porostu reparovat prostou výsadbou, protože nový porost nebude mít po dlouhou dobu stejnou funkci ani charakter.
I když bylo zřejmé, že ke škodě došlo, soudy žalobkyni nepřiznaly ani peněžitou kompenzaci. Důvodem byla vázanost návrhem (dispoziční zásada). Soudy dovodily, že podle § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohou žalobkyni přisoudit něco jiného, než čeho se v žalobě výslovně domáhala. Protože žalobní petit (návrh výroku rozsudku) zněl na výsadbu stromů a jejich údržbu, soudy uzavřely, že nemohou rozhodnout o zaplacení peněz, i když by na ně žalobkyně měla právo.
Soudy se nedostatečně vypořádaly s tím, že žalobkyně v průběhu řízení začala finanční náhradu zmiňovat. Soudy ignorovaly závěrečný návrh žalobkyně, ve kterém vedle výsadby požadovala i finanční vyrovnání ve výši 250 000 Kč. Soudy však žalobkyni nepoučily, že by měla svůj nejasný návrh (kombinace výsadby a peněz) upřesnit nebo změnit žalobu tak, aby byla procesně přípustná.
Posouzení Nejvyšším soudem
Nejvyšší soud rozsudky obou nižších soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud potvrdil, že naturální restituce není možná, protože u pokácených vzrostlých stromů v zásadě nelze trvat na uvedení do původního stavu a vzhledem k délce růstu nelze v přiměřené době dosáhnout stejného stavu a funkce jako před škodou.
Nejvyšší soud však shledal procesní pochybení nižších soudů. Žalobkyně v průběhu řízení (v závěrečném návrhu a u odvolacího jednání) naznačila, že by akceptovala i finanční vyrovnání (zmiňovala částky 250 000 Kč a později 600 000 Kč). Podle Nejvyššího soudu měly soudy na tato nejasná vyjádření reagovat, vyzvat žalobkyni k odstranění rozporů v žalobě a poučit ji o možnosti změny žaloby na peněžité plnění (§ 118a o. s. ř.). Protože tak neučinily, trpí řízení vadou.
Z těchto důvodů je právní posouzení důvodnosti nároku na náhradu škody odvolacím soudem neúplné, tudíž nesprávné, a proto dovolací soud jeho rozsudek podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože tyto důvody platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, kterým se musí soudy řídit v dalším řízení. Bude-li žalobní petit znít na peněžitou náhradu, skutečná škoda způsobená pokácením stromů (nejedná-li se o porost, na nějž dopadá speciální zákonná úprava, např. zákon č. 289/1995 Sb., o lesích) představuje rozdíl mezi obvyklou cenou nemovitosti v době vzniku škody, tedy pozemku, jehož součástí stromy byly, a cenou pozemku po jejich odstranění. V rámci odškodnění je třeba zohlednit i obvyklou cenu dřeva, pokud je poškozený vlastník pozemku nemá k dispozici pro své využití.
Nejvyšší soud rozhodl, že rozhodnutí nižších soudů se zrušují a Okresní soud v Náchodě musí věc projednat znovu a řádně vypořádat nárok na peněžitou náhradu škody.
Právní věta
Škodu vzniklou neoprávněným pokácením vzrostlých stromů nelze zásadně nahradit uvedením do předešlého stavu (naturální restitucí) podle § 2951 odst. 1 věty první o. z. Vzhledem k povaze věci, dlouhodobosti růstu a specifickému vývoji porostů totiž nelze v přiměřené době dosáhnout obnovení stejného stavu a funkce, jakou měl porost před škodní událostí; jde tedy o faktickou nemožnost uvedení v předešlý stav.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.01.2026, č.j. 25 Cdo 3251/2025-409