V souzeném sporu se jednalo o uznání honitby a honebního společenstva. Honitba byla uznána nejprve městským úřadem, ale vlastník pozemků, zahrnutých do honitby, podal proti tomuto rozhodnutí odvolání ke krajskému úřadu, který ho zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu podal vlastník pozemků správní žalobu ke krajskému soudu. V žalobě namítal, že mezi honební pozemky nelze zahrnout neoplocené sady či zahrady a dále uvedl, že honitbu protíná silnice, která představuje překážku v pohybu zvěře a souvislost honitby tak není zajištěna. Podle jeho tvrzení tak honitba neměla souvislých 500 ha honebních pozemků ve vlastnictví členů honebního společenstva.
Krajský soud posoudil napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že především čtyřproudová silnice se svým charakterem blíží dálničnímu typu, představuje tak pro zvěř nebezpečí, a proto přerušuje souvislost honitby. Dále konstatoval nemožnost zachování souvislosti honitby, má-li být zajištěna neohrazenými sady (zahradami) a zastavěnými pozemky. Dovodil, že souvislá výměra honebních pozemků, jimiž má být honitba tvořena, nedosahuje 500 ha a požadavky uznání honitby tak nejsou v posuzovaném případě splněny. Rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě vyplývá tato právní věta:
Nehonebními pozemky se rozumí pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady a zahrady.
Pojem „řádně ohrazené“ užitý v § 2 písm. e) zákona o myslivosti se vztahuje toliko ke školkám, nikoli již k pozemkům zastavěným, zahradám či sadům. Zastavěné pozemky, zahrady a sady jsou proto vždy nehonebními, bez ohledu na jejich ohrazení. U každého pozemku, který není zmíněn v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je třeba zkoumat, zda netvoří překážku pohybu zvěře či zda pro ni není nebezpečím.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 22 Ca 442/2004
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu řeší správní akt – opatření obecné povahy, které bylo vydáno orgánem státní správy myslivosti na žádost uživatele honitby.
Správní akt byl vydán podle § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, kdy jeho účelem bylo omezit vstup do lesa z důvodu veřejného zájmu na ochraně lesa a přírody zvlášť.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí formuloval náležitosti, které nemohou být opomenuty při vydávání takovéhoto rozhodnutí.
Náležitosti, které nesmějí být při vydávání správního aktu opomenuty, lze shrnout v následující právní větě:
- Správní orgán vydává opatření obecné povahy, kterým má být regulován vstup do lesa na základě žádosti uživatele honitby. Žádost je nutnou podmínkou pro vydání správního aktu.
- Žádost by měla obsahovat časový i místní rozsah opatření obecné povahy.
- Orgán státní správy myslivosti návrh na vydání opatření obecné povahy projedná s dotčenými orgány, zejména s příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny.
- Návrh na vydání opatření obecné povahy by měl být zveřejněn na úřední desce a na úředních deskách obcí, jichž by se mělo opatření obecné povahy dotýkat.
- Omezení nebo zákaz vstupu do lesa je nutné přezkoumat a v opatření obecné povahy odůvodnit, zda veřejný zájem na ochraně přírody a lesa převažuje nad právy osob, které chtějí do lesa vstupovat.
- Správní orgán není vázán návrhem na vydání opatření obecné povahy. Nemá povinnost vyhovět uživateli honitby. Opatření obecné povahy může být vydáno i v odlišném rozsahu, tj. v odlišném místním vymezení honitby nebo v odlišné délce trvání omezení.
- Správní akt je nutné odůvodnit, aby mohl být v případě potřeby přezkoumán ve správním soudnictví.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.07.2016, sp. zn. 2 As 78/2016
V dané věci se spor týkal, zda pozemky jejichž vlastníkem byla Česká republika – Lesy ČR, s.p. náleží do honitby, i když se jedná o rozsáhlou vodní plochu.
Honební společenstvo se podanou žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích a následně kasační stížností u Nejvyššího správního soudu domáhalo začlenění pozemku vodní plochy do honitby. Honební společenstvo předložilo souhlas vlastníka – Lesy, ČR, s.p., které se začlením svých pozemků do honitby souhlasily. Předmětem sporu byla vodní přehrada Orlík, k níž se nemůže, podle honebního společenstva přistupovat jen jako k vodnímu dílu.
Honební společenstvo argumentovalo odbornými názory UHUL, který má na svých webových stránkách zveřejněny mapové přehledy honiteb, které prostupují přes vodní plochy, včetně přehrad.
S tímto názorem se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že krajský soud pochybil, když část přehrady zahrnující jeden břeh a vodní plochu neuznal za součást honitby.
Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správní soudu vyplývá tato právní věta.
Pokud je pozemek s vodní plochou neoddělitelnou součástí prostředí volně žijící zvěře, kdy se jedná o ekosystém, např. mokřad nebo břeh, potom jsou tyto pozemky považovány za honební.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 05.08.2010, sp. zn. 9 As 14/2010