Předmětem sporu bylo určení, že cesta na pozemku osoby zúčastněné na řízení (F. S.) je veřejně přístupnou účelovou komunikací a spor byl veden o odstranění závory, která bránila v odvozu dřeva z lesních pozemků. Žalobce (B. Š.) argumentoval tím, že jiná cesta k jeho pozemkům (přes obec Malá Skalice) není pro těžkou lesní techniku vhodná nebo legálně přístupná (kvůli dopravnímu značení a technickým parametrům), a proto je pro něj tato konkrétní lesní cesta nezbytnou komunikační spojnicí (tzv. nutná komunikační potřeba).

Žalobce (B. Š.) se v celém správním a následně soudním řízení domáhal především určení existence veřejně přístupné účelové komunikace na konkrétní cestě v lese.

Jeho žádost a následná žaloba týkaly těchto bodů:

Deklarování veřejného charakteru cesty: Žalobce žádal, aby správní orgány (obecní úřad a následně krajský úřad) potvrdily, že cesta vedoucí přes pozemek (ve vlastnictví  F. S.) je veřejně přístupnou účelovou komunikací podle zákona o pozemních komunikacích.

Zajištění přístupu k vlastním pozemkům: Hlavním motivem žalobce byl zajistit si legální a technicky možný přístup ke svým lesním pozemkům (lokalita zvaná Kopaniny). Potřeboval tuto cestu využívat zejména pro odvoz vytěženého dřeva těžkou technikou (kamiony/návěsovými soupravami).

Odstranění překážky (závory): Žalobce usiloval o to, aby mu bylo umožněno cestu využívat bez omezení, kterému čelil kvůli instalované závoře, jež mu v průjezdu bránila.

Průběh řízení

Městský úřad v Kutné Hoře (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 21. 10. 2024, č. j. MKH/105952/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl žalobcovu žádost o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace a o odstranění nepovolené pevné překážky. Žalovaný - Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Správní orgány ve věci rozhodovaly opakovaně poté, co krajský soud rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 55 A 101/2019-100, předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podle soudu nedostatečně vyložil, proč má za to, že lesní cesta nebyla v minulosti ani v současnosti využívána veřejností, tedy nedostatečně zjistil skutkový stav rozhodný pro posouzení věci. Současně řízení zatížil vadou spočívající v neprovedení navržených výslechů svědků. Soud proto napadené rozhodnutí pro podle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.] zrušil a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V následném řízení žalovaný žádost žalobce opět zamítl. Proti zamítavému rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 11. 4. 2025 podal B. Š.  novou žalobu, která se soustředila na prokázání existence veřejně přístupné účelové komunikace a nezákonnost postupu správních orgánů.

Hlavní obsah žaloby

1. Zpochybnění závěru o chybějícím souhlasu vlastníka

Žalobce namítal, že cesta splňuje podmínku souhlasu vlastníka s obecným užíváním z těchto důvodů:

Historický charakter cesty: Cesta je zachycena v mapách již od roku 1837 a existuje tedy „od nepaměti“. Podle žalobce byl vlastník, který pozemek získal v restituci, vázán stavem před rokem 1948 a nemohl souhlas k užívání upřít, neboť k věnování veřejnosti došlo již dříve.

Konkludentní souhlas v 90. letech: Právní předchůdce nynějšího vlastníka, který pozemek získal v restituci v 90. letech, užívání cesty veřejností ani žalobcem až do své smrti v roce 2012 nijak nebránil.

Užívání širokou veřejností: Svědecké výpovědi potvrdily, že cestu běžně užívala nejen pěší, ale i motorizovaná veřejnost (místní obyvatelé jako spojnici mezi obcemi, houbaři).

Argumentace nutnou komunikační potřebou: Žalobce tvrdil, že pro jeho lesní hospodaření o rozloze 143 hektarů je tato cesta nezbytná.

Jediný přístup pro těžkou techniku: Cesta je podle žalobce jedinou možnou trasou pro celoroční odvoz dřeva kamiony ze skládky Kopaniny, a to kvůli technickým parametrům jiných cest (převýšení, povrch, šířka).

Nevhodnost alternativních tras: Ostatní cesty na pozemcích žalobce jsou pro kamiony nepřístupné zejména kvůli sklonu, což potvrzuje i jím předložený znalecký posudek.

Zákazy na alternativních cestách: Žalobce odmítl závěr, že by mohl jezdit přes obec Malá Skalice, protože tamní dopravní značení („zákaz vjezdu mimo dopravní obsluhu“) neumožňuje vjezd kupujícím a najatým dopravcům, kteří si dřevo odvážejí vlastními soupravami.

Nedostatečné dokazování: Úřad dovodil existenci alternativních cest pouze z leteckých snímků a internetových map, aniž by provedl ohledání na místě nebo odborné posouzení (např. ekonomickou nákladnost úprav jiných cest).

Nerespektování judikatury: Správní orgán se nevypořádal s judikaturou Nejvyššího správního soudu a postupoval odlišně od obdobných případů.

Posouzení Krajským soudem v Praze

Soud se zabýval především dvěma spornými znaky, které musí být naplněny kumulativně.

Souhlas vlastníka s obecným užíváním:

Žalovaný tvrdil, že souhlas nebyl dán, protože cesta sloužila primárně pro lesní hospodaření a užívání veřejností (motorovými vozidly) bylo v rozporu s lesním zákonem. Soud tento názor odmítl. Na základě svědeckých výpovědí konstatoval, že cestu dlouhodobě užívala „motorizovaná veřejnost“ (houbaři, místní obyvatelé jako zkratku) a právní předchůdce vlastníka tomuto užívání nijak nebránil. Pokud vlastník aktivně nevyužívá nástroje k ochraně svého práva (např. závory, které se jinde objevovaly), lze dovodit konkludentní souhlas.

Nutná komunikační potřeba:

Žalovaný dospěl k závěru, že nutná potřeba není dána, protože existuje alternativní cesta přes obec Malá Skalice, která je sjízdná osobním autem, a tedy dle úřadu i lesní technikou. Soud označil závěry žalovaného za nepřezkoumatelné a nedostatečně podložené. Žalovaný se nevypořádal s tím, zda alternativní trasa skutečně umožňuje průjezd těžkých návěsových souprav pro odvoz dřeva, a ignoroval existující dopravní značení (zákaz vjezdu mimo dopravní obsluhu) v Malé Skalici, které by mohlo legální odvoz dřeva zákazníky žalobce znemožňovat.

Za hlavní pochybení správního orgánu (žalovaného) považoval soud nerespektování předchozího rozsudku. Žalovaný se dostatečně nevypořádal s pokyny soudu ohledně zkoumání okruhu uživatelů cesty. Podle soudu nebyl dostatečně zjištěn skutkový stavu. Úřad dovozoval sjízdnost pro těžkou techniku pouze z toho, že cestu projelo osobní auto (Škoda Yeti 4x4), což soud považoval za nepřípustné zjednodušení. Podle soudu žalovaný svévolně hodnotil dopravního značení. Žalovaný zpochybňoval zákonnost dopravních značek v obci bez jakýchkoliv důkazů, ačkoliv platí presumpce jejich správnosti.

Soud zdůraznil, že nyní nečiní závěr o tom, že je naplněn znak nutné komunikační potřeby. V dalším řízení bude na žalovaném, aby se posouzením tohoto znaku řádně zabýval a na základě konkrétních skutkových zjištění přezkoumatelným způsobem vyhodnotil, zda existuje alternativní cesta, která může naplnit účel, který plní sporná cesta. S případnými novými skutkovými zjištěními a právními názory před vydáním rozhodnutí seznámí účastníky řízení, aby nové rozhodnutí nebylo překvapivé, a umožní jim se k nim vyjádřit. S případnými námitkami a důkazními návrhy se následně přezkoumatelným způsobem vypořádá.

Soud rozhodnutí žalovaného zrušil, protože skutkový stav, který vzal žalovaný za základ, vyžaduje zásadní doplnění a v otázce nutné komunikační potřeby je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný bude muset v dalším řízení znovu a důkladněji posoudit, zda jsou alternativní cesty pro žalobce skutečně plnohodnotnou náhradou pro odvoz dřeva kamiony.

Krajský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. 163721/2024/KUSK-DOP/Svo, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Právní věta

1. Souhlas vlastníka s obecným užíváním cesty jako veřejně přístupné účelové komunikace lze dovodit konkludentně, pokud vlastník (nebo jeho právní předchůdce) po dlouhou dobu strpěl užívání cesty širokou veřejností a proti takovému užívání aktivně a srozumitelně nebrojil (např. osazením závor či jiných překážek), ačkoliv mu v tom nic nebránilo.
2. Při posuzování znaku nutné komunikační potřeby pro účely lesního hospodaření je správní orgán povinen zkoumat nejen teoretickou existenci alternativních cest, ale i jejich faktickou a právní využitelnost pro těžkou lesní techniku (kamiony pro odvoz dřeva). Závěr o sjízdnosti alternativní trasy nelze dovozovat pouze z průjezdu běžného osobního automobilu nebo z pohledu do internetových mapových podkladů, aniž by byl zohledněn technický stav cesty, její sklonové poměry a omezení vyplývající z dopravního značení v dotčených obcích.

 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11.12.2025, č.j. 41 A 48/2025- 114