Rozsudek se týká nesrovnalostí ve výměře půdy, na kterou byly pobírány dotace. V daném případě se to týkalo ošetřování travních porostů, ale rozsudek má obecnou platnost i na výměru zalesněné zemědělské půdy.

SZIF uložil zemědělci rozhodnutím ze 14.10.2010 povinnost vrátit část dotace, která mu byla poskytnuta pro roky 2004, 2005, 2006 v rámci agroenvironmentálního opatření. K povinnosti vrátit část dotace došlo v souvislosti se snížením výměry obhospodařované půdy. Zemědělec podle SZIF neprokázal, že ke snížení výměry došlo v důsledku skutečnosti, pro kterou nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Stanovuje v § 5 odst. 5 výjimku.

Citace nařízení vlády č. 242/2004 Sb. – ke dni 23.03.2018 platné a účinné

§ 5

Změna výměry, na kterou je poskytována dotace v rámci agroenvironmentálního opatření

(5) Jestliže žadatel prokáže, že v průběhu příslušného pětiletého období došlo ke snížení výměry zemědělské půdy zařazené do příslušného agroenvironmentálního opatření na základě

1. a) restituce,11)
2. b) provedení pozemkové úpravy v souladu se zvláštním právním předpisem,12)
3. c) zásahu vyšší moci,9)
4. d) provedení změny v evidenci půdy5) podle § 3h zákona, jestliže touto změnou nedošlo ke snížení výměry jednotlivého půdního bloku, případně jeho dílu o více než 5 % původní výměry tohoto bloku, případně jeho dílu,
5. e) zařazení půdního bloku, případně jeho dílu do programu na podporu zalesňování zemědělské půdy12a) nejpozději do 9 měsíců ode dne, kdy ke snížení výměry došlo, popřípadě zalesnění zemědělské půdy na půdním bloku, popřípadě jeho dílu12b),
6. f) zřízení stavby ve veřejném zájmu12c), nebo
7. g) pozbytí právního důvodu užívání pozemku, nejvýše však do 5 % celkové výměry zemědělské půdy zařazené do tohoto opatření v rozhodnutí podle § 3 odst. 5; ke snížení výměry podle písmen a) až f) se nepřihlíží,

bude výše dotace upravena podle odstavce 6 a tato skutečnost nebude důvodem pro snížení, neposkytnutí nebo vrácení dotace podle odstavce 7.

Zemědělec se proti rozhodnutí SZIF bránil, že ke snížení výměry došlo v důsledku vrácení zemědělské půdy po uplynutí nájemní doby a že se nacházel v dobré víře. Neuspěl při odvolání u MZe ani u krajského soudu, a tak spor řešil v rámci podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud.

Nejvyšší správní soud neshledal v postupu správního orgánu žádné pochybení, neboť správní orgány postupovaly na základě právních předpisů upravujících odebírání dotace. Především se jednalo o nařízení Komise č. 796/2004 a nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Nařízení č. 796/2004 bylo sice k 1.1.2010 zrušeno, ale stále se použije na žádosti o podporu, které se vztahují k obdobím počínajícím před 1.1.2010.

Soud konstatoval, že zemědělec nemohl být v dobré víře a že správní orgány i krajský soud, správně posoudily délku lhůty pro vrácení dotace, stanovenou čl. 73 odst. 5 nařízení č. 796/2004, na deset let ode dne výplaty do dne, ve kterém příslušný orgán poprvé oznámil příjemci neoprávněnost provedené platby. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Právní věta (platí pro případy vztahujícím se k obdobím před 1.1. 2010)

Podmínky a náležitosti pro odebírání dotací upravují nařízení Komise ES č. 796/2004 a nařízení vlády č. 242/2004 Sb. Pokud příjemce prokáže, že ke snížení výměry došlo podle § 5, odst. 5 nařízení č. 242/2004 Sb., (aplikace výjimky), bude dotace upravena a poskytne se na příslušnou výměru zemědělské půdy. Nebude se tedy jednat o důvod k vrácení dotace.

Dobrá víra zemědělce o dodržení podmínek dotace musí být prokazatelná, a nikoliv obecná a paušální.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 20.01.2016, sp. zn. 10 Afs 154/2015

V daném případě se jednalo o zalesnění pozemků, na které bylo vydáno rozhodnutí magistrátem města o prohlášení za les.

Uvedeným jednáním však bylo zasaženo do přirozeného vývoje zvlášť chráněných druhů rostlin a živočichů, a to bez opatření nutného povolení – výjimky dle § 56 odst.1 zákona č.114/1992 Sb.

Uvedený pozemek byl navíc součástí Evropsky významné lokality. Zalesnění si objednal Státní pozemkový úřad u Lesů ČR a ty uzavřely na předmětnou činnost smlouvu o dílo s fyzickou osobou.

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla pozemkovému úřadu uložena pokuta ve výši 500.000 Kč. Pozemkový úřad se proti sankci odvolal k Ministerstvu životního prostředí, ale to potvrdilo rozhodnutí ČIŽP. Pozemkový úřad podal žalobu proti rozhodnutí MŽP k Městskému soudu v Praze.

Soud konstatoval, že zalesněním došlo k nedovolenému zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a k tomuto zalesnění nebyla udělena výjimka dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Bylo třeba respektovat jak zákon o lesích, tak zákon o ochraně přírody a krajiny a vyžádat si příslušný souhlas orgánů ochrany přírody.

Zásadní otázkou sporu však bylo určení, kdo je odpovědný za spáchání uvedených správních deliktů. Při ukládání pokut podle zákona č. 114/1992 musí být nadevší pochybnost zjištěno, kdo se protiprávní činnosti dopustil. Napadené rozhodnutí však takové posouzení neobsahovalo, i když bylo prokázáno, že se na zalesnění podílely tři subjekty.

Soud uvedl, že v případě, kdy se na zalesnění podílely 3 subjekty, tak mělo být na podkladě zjištěného skutkového stavu náležitě vyjasněno, jaký úkol v řetězci objednatelů a dodavatelů jednotlivé subjekty plnily, a který subjekt fakticky protiprávní činnost vykonal. Takové hodnocení v rozhodnutí MŽP absentovalo, a proto jej soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění rozsudku vyplývá tato právní věta: V případě neoprávněného zalesnění je třeba určit subjekt, který se protiprávního jednání dopustil, a tato skutečnost musí být objasněna nade vší pochybnost. Pro uložení správní sankce musí být zjištěno, který subjekt protiprávní jednání fakticky uskutečnil. Bude-li spolehlivě prokázáno, kdo provedl nedovolený škodlivý zásah a prováděl zakázanou činnost, pak jen té osobě lze uložit pokutu.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 08.06.2016, sp. zn. 9 A 151/2012

LDS legal   patří mezi přední brněnské advokátní kanceláře, poskytující služby v oblasti obchodního práva.

Advokátní kancelář Lesnická právní, s.r.o. nabízí dvacetiletou praxi v domácím i mezinárodním prostředí.

Advokátní kancelář  Forest law s.r.o. je největší advokátní kanceláří v Pardubickém kraji s více než dvacetiletou tradicí, která vzešla z dlouholetých zkušeností a rozličné praxe významného advokáta JUDr. Jana Nováka, Ph.D., na jehož letitou a vysoce odbornou právní praxi a životní zkušenosti plynně navázala v podobě společnosti s ručením omezeným o platformě tří kmenových společníků. Advokátní kancelář Forest law s.r.o. je silnou společností se stabilním zázemím ve východočeském regionu a s odhodláním k trvalému rozvoji nejen na poli právním, ale i personálním.

V daném případě se jednalo o spor vlastníka lesa se správním orgánem (krajský úřad) o zalesnění holin na lesních pozemcích, které vznikly v době před nabytím vlastnictví lesa.

Rozhodnutím správního orgánu bylo vlastníkovi lesa termínově uloženo zalesnit stávající holiny (cca 1,5 ha) vhodnými dřevinami. Tyto holiny vznikly po úmyslné těžbě dřeva provedené v roce 2000, přičemž vymezené plochy jsou zarostlé náletovými dřevinami nevhodné skladby. Tento stav byl zjištěn kontrolou v roce 2016. Vlastník lesa byl poučen, že se v případě nedodržení termínu zalesnění vystavuje nebezpečí postihu pokutou až do výše 100 000 Kč.

Vlastník lesa napadl rozhodnutí správního orgánu u krajského soudu. Soud vyšel z faktického prokázání existence holin na předmětných lesních pozemcích a konstatoval, že vlastník lesa byl povinen vzniklé holiny zalesnit. Potvrdil, že i když vlastník lesa nabyl lesní pozemky po úmyslné těžbě až v roce 2012, tak nastupuje do práv a povinností svého předchůdce.

 Uvedl, že jestliže nebyla splněna povinnost zalesnit holinu do dvou let jeho právním předchůdcem, pak nelze na takovou povinnost obnovy lesa rezignovat. Konstatoval, že je v souladu se zákonem, že povinnost zalesnit holiny byla vlastníku lesa uložena. Okolnost, že k zalesnění je třeba sjednání odborného subjektu, není důvodem pro oddalování zalesnění pozemku, který byl vytěžen již v roce 2000.

Z odůvodnění rozhodnutí Krajského v Hradci Králové vyplývá tato právní věta.

Při nabývání vlastnictví lesa si vlastník musí být vědom rozsahu a péče, která je s řádným obhospodařováním lesních pozemků spojena. Ten, kdo vlastní lesní pozemky musí zajistit řádné plnění povinností s tímto vlastnictvím ze zákona spojených, jejichž účelem je ochrana a rozvoj přírodních hodnot. Povinností vlastníka lesa je zalesnit vzniklé holiny na lesním pozemku podle lesního zákona v případě, že to neprovedl jeho právní předchůdce.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.10.2017, sp. zn. 52 A 6/2017