Judikáty
Aplikuje-li správní orgán právní normy, na základě kterých je vyvozena správněprávní odpovědnost a uložena sankce, musí být rozhodnutí správního orgánu dostatečně odůvodněno. Z výroku a jeho odůvodnění musí být zřejmé, za jaké jednání a na základě jakého ustanovení je subjekt – právnická nebo fyzická osoba postihována a podle jakých ustanovení je vyvozována správněprávní odpovědnost. Není-li rozhodnutí správního orgánu náležitě odůvodněno, může tato vada zakládat nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 A 42/2002
Ve sporu o náhradu škodu je možné, aby soud rozhodl tzv. mezitímním rozsudkem. Nicméně soud musí určit najisto, kdo škodu způsobil a je za ni odpovědný. O výši škody soud poté rozhoduje v dalším řízení. Výše škody je zjišťována zejména znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními, se kterými se setkáváme nejčastěji v trestním řízení. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008,zn. 25 Cdo 1221/2006
Předložení znaleckého posudku z oboru dendrologie za účelem prokázání infekce korun stromů, není vymezením žalobního bodu, nýbrž návrhem na provedení důkazu, který má podpořit tvrzení ve včasné žalobě, a proto není omezeno lhůtou dle § 71 odst. 2 věta třetí soudního řádu správního („Žalobce může … Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, jen ve lhůtě pro podání žaloby.“). Předložený znalecký posudek v kontextu obsahu žaloby není žádným jejím rozšířením o nové žalobní body. Soudní řád správní – narozdíl od případu rozšíření žaloby – pak v žádném ze svých ustanovení neupravuje lhůtu, která by účastníky řízení omezovala v navrhování důkazů. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 08. 2010, zn. 2 As 28/2010
Jak lesní zákon, tak občanský zákoník upravuje povinnost předcházet hrozícím škodám, nezakládá však absolutní odpovědnost za všech okolností za pád stromu ze sousedního pozemku. Vyvrácení dubu, který byl zdravý a s adekvátním kořenovým systémem, bylo nepředvídatelnou událostí způsobenou náhodným souběhem extrémních klimatických podmínek, přičemž samotná okolnost, že strom rostl v náklonu nad silnicí, nepředstavovala důvod jeho pádu. Nebylo-li v dané situaci objektivně možno nebezpečí pádu stromu předvídat, netížila vlastníka pozemní komunikace povinnost k provedení nezbytně nutných opatření k zabezpečení komunikace proti hrozící škodě pádem stromu ze sousedního pozemku podle § 22 odst. 1 a 2 lesního zákona.
Index cen v lesnictví není rozhodnutím o právech či povinnostech konkrétního subjektu. Jedná se pouze o získávání podkladů pro výpočet indexu cen v lesním hospodářství pro surové dříví a pro výpočet průměrných cen výrobků, které slouží pro mezinárodní srovnání. Z uveřejněného indexu cen v lesnictví nevyplývá, že orgán, který jej vydával, vystupoval z pozice autoritativního orgánu. Nejedná se tedy veřejné správy, který je oprávněn závazným způsobem stanovit index cen. Index cen je údajem, který slouží, mimo jiné k informování veřejnosti. Jakým způsobem subjekty s takovou informací naloží je na jejich rozhodnutí. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 06. 2013, sp. zn. 11 A 162/2011 Usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1985/11
Každé právní jednání musí být v souladu s prevenčními ustanoveními občanského zákoníku, ctít obecný princip prevence a snahu minimalizovat způsobení případné škody. Každý subjekt se musí snažit předcházet materiálním škodám a nemajetkovým újmám. Tento princip musí být naplňován především při zadávání veřejných zakázek. Nález Ústavního soudu ze dne 20. 06. 2017, sp. zn. II. ÚS 2370/14
Strana 11 z 15